close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

That beautiful pure innocence in your eyes

16. února 2014 v 22:47 | Nagasaki Nicolca |  Prokleté jednorázovky
Zdravím, miláčkové!

Žiju. Fakt. Ačkoli podle blogové aktivity to tak nevypadá. To víte. Píšu rychlostí želvy zkřížené s handicapovaným šnekem a pak je tu škola - vrcholný zabiják času. A navíc teď celou naši třídu kreslím jako chibi postavičky. Na tablo. Ne, neptejte se.

Nu, dneska je 16. února a to znamená jedinou věc. Teda dvě. Takže:
Ta první (a nejdůležitější) - ERIC, nejúžasnější, nejkrásnější a nejpraštěnějši leader ze všech, MÁ NAROZENINY!^^ A slaví... aish, je fakt tak moc divný slintat nad chlapem, co slaví pětatřicet? *v křeči*

A ta druhá - napsala jsem historicky druhou jednorázovku k ŠP (mám teda rozepsanou ještě další, ale s tou se nějak nemůžu hnout z místa...). Původně jsem pokračovala v Dead arms, ale někde v polovině kapitoly se na kafe stavila múza, no a takhle to dopadlo.
Hehe, víte, že si libuju v divných párech, že jo? Takových, který nikdo jiný nepáruje. Z různých skupin. Třeba SHINee a SuJu. Nebo SHINee a Shinhwa. Nebo Shinhwa a SuJu. Nebo SHINee a NU'EST. Nebo SuJu a 2PM. Nebo třeba NU'EST a 2PM.
Tož co k tomu víc říct? Snad jen, že i takhle může vypadat začátek jedné romance...



Nenáviděl ho. Tak strašně ho nenáviděl.
Jako v odpověď na jeho myšlenky se z rohu studené vlhké kobky ozvalo slabé bolestné zasténání.
Minhyunova líbezná tvář se rozmrzele zakabonila a mihotavý svit plamenů svící zlověstně prohloubil stíny jejích jindy téměř andělsky něžných rysů.
Ne. Takhle to přece být nemělo.
Zahleděl se na třesoucí se tělo schoulené na špinavé zemi a zamračil se ještě víc.
Něco bylo špatně. Protože ten pocit temného potěšení, zvrácené euforie z páchaného násilí a cizí bolesti a utrpení… chyběl. Tupě zíral na svou zmučenou oběť a jeho nitro zelo chaotickou prázdnotou.
Proč?
Zavrčel a rázně vykročil vpřed. Ozvěna jeho kroků se hlasitě nesla prázdným prostorem. Popadl mladíka za paži a nedbaje jeho srdceryvného výkřiku hrubě jím smýkl k sobě. Skrovné světlo rudých svící ozářilo jeho nateklý, surově zmlácený obličej.
Minhyun se hryzl do rtu. Bodl ho osten výčitek. Tohle nejspíš přehnal.
Ne!
Prudce zavrtěl hlavou. Co to s ním dneska je?! Sakra! To opravdu lituje tuhle podřadnou existenci?! Zaskřípal zuby. Měl by ho zabít. Teď hned. Jo. Vždyť nezáleží na tom, jestli ho nechá naživu. Minwoo mu to dá sežrat tak jako tak. A ani ne tolik proto, že si tuhle lidskou nulu z kdovíjakého důvodu oblíbil, ale proto, aby si šplhnul u Erika. Ubožák jeden. Minhyun se znechuceně zašklebil. Pak se zadíval na zbité bezvládné tělo mladíka před sebou a nerudně ho šťouchl prstem do ramene.
"Hej, ty!"
Hnědovláskova víčka se zachvěla. Sykavě se nadechl, načež pomalu otevřel oči a upřel do démonovy tváře unavený bezduchý pohled.
Minhyunovi přeběhl mráz po zádech.
Ani smrtelné vyčerpání totiž nedokázalo ukrýt tu neobyčejně krásnou, naivní a téměř dětskou nevinnost, s níž mladíkovy veliké čokoládové oči pohlížely na svět.
Ten pohled. Ten kouzelně nevinný pohled byl důvodem, proč tomuhle vlastně docela cizímu člověku tak zuřivě toužil zlomit vaz, a zároveň důvodem, proč nemohl. Ten pohled, který vždy tak zoufale dychtil spatřit v Min Kiho očích. Aspoň jednou jedinkrát v životě…
Jenže Min Ki byl mrtvý. A i kdyby nebyl, na věci by to nic nezměnilo. Jeho přání by i nadále zůstávalo jen pouhou zbožnou nesplnitelnou prosbou. Protože veškerou Min Kiho naivitu a sladkou nevinnost rozerval a zadupal do země jeho zasraný otčím dávno předtím, než se oni dva vůbec setkali.
Ten pohled, pro nějž tehdy tak šíleně nenáviděl Rena, protože Renovy oči tou čarokrásnou cudnou neposkvrněností doslova žhnuly. S naprosto skromnou samozřejmostí. Proč ten obyčejný lidský červ měl to, co jeho Min Ki mít nemohl?
Aby byl upřímný, Ren ho nikdy nezajímal. A co se stal démonem, přešly Minhyuna i všechny negativní emoce, které v něm jako člověk tak intenzivně budil. Necítil k němu už vůbec nic. Protože, co se stal démonem, ona fascinující nevinnost z jeho očí nadobro vymizela. A stal se jen dalším krásným exemplářem z mnoha. Dalším ze zástupu všech těch dokonalých Choiů, Munů, Jungů, Parků, Leeů a Kimů. Minhyun sevřel ruce v pěsti. Těch posledních pět let se za Renem tak urputně štval jen proto, že někde hluboko v něm přežívá Min Kiho duše.
Tehdy se rozhodl. Pokud není Min Ki, neexistuje ani ten pohled. Protože v žádných očích nikdy nebude tak úchvatně perfektní jako by byl v těch Min Kiho. O tom byl skálopevně přesvědčen.
Jenže pak se objevil on.
Už dlouho v něm žádný člověk neprobudil takovou vlnu nenávisti. Nesnášel ho, protože rozmetal veškerá jeho přesvědčení, zbořil všechnu jeho pravdu. Nesnášel ho, protože ten pohled, ten sladce naivně nevinný pohled v jeho očích byl a byl nádherný a bezchybný. Byl krásnější než pohled, kterým kdysi okouzloval Ren, byl dokonalejší než pohled, kterým Minhyuna v jeho nesplnitelných snových představách oslňoval Min Ki.
Svraštil obočí a zahleděl se zkoumavě do mladíkovy zmlácené tváře. I přes četné modřiny a otoky bylo patrné, jak neskutečně krásné její jemné rysy jsou. Až k neuvěření, že je někdo tak úchvatný jen fádní čistokrevný člověk, napadlo Minhyuna. Líbil se mu. A o to ho nesnášel víc.
On se přece o lidi nikdy nestaral. Proč taky? Byli k ničemu. Jakési hloupé primitivní stádo. Už jen samotná jejich existence ho rozčilovala.
Jenže pak se objevil on.
"Jak se jmenuješ?"
Hnědovlasý zamračeně semkl rty pevně k sobě a ostentativně uhnul očima.
A Minhyun se usmál. Docela nepatrně, ale usmál. Úsměvem psychopatického šílence.
A potom mu vrazil facku. A pak další. A další.
Mladík zajíkavě vyjekl bolestí. Rukama se zoufale pokoušel zaštítit svůj ztlučený obličej před novými a novými ranami, ačkoli věděl, že mu to není nic platné. Hořké slzy s holou beznadějí kanuly po jeho lících, ale on je nevnímal. Vykřikl, když ho démon znenadání hrubě popadl za bradu, a donutil tak dívat se zpříma na něj.
Čirá nevinnost prosycená syrovým strachem. Proč jen se cítil tak strašně rozpolcený? Jedné jeho části se ta hrůza v mladíkově pohledu zamlouvala, té druhé však nikoli. Nechtěla, aby se ho hnědovlásek bál… Minhyun hrdelně zavrčel.
Nenáviděl ho.
"Ptal jsem se, jak se jmenuješ?"
"Abys věděl, na jaké jméno poslat mé rodině smuteční puget, až mě zabiješ?" zasmál se mladík cynicky. "Toho si opravdu cením."
Jeho vůle i nadále hrdě vzdorovat na Minhyuna silně zapůsobila. A že na něj jen tak něco dojem neudělalo. Zamyšleně si promnul levý spánek, nespouštěje zrak z těch vyděšených nádherných nevinných očí, jež však tvrdě a zamračeně opětovaly jeho pohled.
"A co když slíbím, že tě nezabiju?"
Hnědovlásek naprázdno zalapal po dechu. Jeho čarokrásné oči se doširoka rozevřely nevěřícným překvapením.
Démon se naklonil blíž. Na rtech mu pohrával lehký úsměv. "Povíš mi za to své jméno?"
"Přísaháš?" Mladíkovy oči se ostražitě přimhouřily.
"Přísahám."
"Přísahej Min Hovi."
"Cože?"
"Chci mít jistotu, že mě nepodrazíš. Pokud bys svůj slib porušil, propadl bys Min Hovi životem. A to by se ti," hnědovlasý se sladce usmál, "s ohledem na váš značně nevraživý vztah, jistě nelíbilo."
"Ah, tak pán je démonologický znalec. S tím jsem vskutku nepočítal. Bod pro tebe."
Mladík s hlubokým povzdechem zakroutil hlavou. "Proč chceš vůbec znát moje jméno?"
Správná otázka, pomyslel si Minhyun temně.Proč vlastně? Proč se tu zajímám o tvoje jméno, místo abych ti zlomil vaz?
"K čemu ti bude, když… mě nakonec stejně zabiješ?"
"Nechci tě zabít!" vyhrkl bezděčně. Ta slova jej samotného zarazila, o to víc, když si přiznal, jak děsivě pravdivá jsou. "Nechci tě zabít," zopakoval měkce, hlas protkaný tichou úpěnlivou prosbou: Věř mi!
Hnědovlásek nakrčil obočí. Měřil si démona dlouhým netečným pohledem a zarytě mlčel. Minhyun zatajil dech. Měl pocit, že to hrůzně němé ticho trvá celou věčnost.
"Nichkhun," promluvil mladík znenadání a Minhyunovi pár vteřin trvalo, než si uvědomil, že se mu váhavě, trochu rozechvěle představuje. "Nichkhun Horvejkul."
Nichkhun? Minhyun se zarazil. Ten thajský zoufalec, co tak směšně oddaně miluje daemona Min Hovy lidskosti? Tu ošklivou vyzáblou čínskou děvku? Vážně? Měl chuť začít se hystericky smát. Tohle byl opravdu hodně špatný vtip. Začínal si vážně myslet, že chyba bude nejspíš někde v něm.
Min Ki zbožňoval Min Ha. Největší kurvu Koreje. Nichkhun zbožňuje Zhoumiho. Největší čínskou kurvu Koreje. Povzdechl si. Měl by si začít vybírat normálnější objekty zájmu…
Už pokolikáté se dnes zadíval do očí upřeně jej pozorujícího hnědovláska. Nichkhun. To jméno se mu líbilo. Usmál se. Natáhl k němu ruku, chtěl jej pohladit po tváři, ale mladík polekaně ucukl a instinktivně se přikrčil, v předzvěsti očekávání další rány.
Obličej démona nočních můr se propadl do zasmušilého stínu. Bojí se mě. Nevěří mi. Něžně, jak nejněžněji dovedl, Nichkhuna palcem polaskal po spodním rtu. Téměř labužnicky si ten dotyk vychutnával. Khun měl krásné rty. Pohladil jej po líčku a spokojeně sledoval, jak se hnědovlásek pomalu uvolňuje z nepřirozené, strachem vyvolané napjaté strnulosti.
Nichkhun mělce vydechl. Vážně nevěděl, co si o tom démonovi má myslet. Minhyunovy prsty jej lehce studily na kůži. Zachvěl se. Byl z něj čím dál zmatenější. S jasnou otázkou vepsanou ve velikých čokoládových očích na něj rozpačitě pohlédl. A hrůzou ztuhnul podruhé. To, jak chtivě, jak hladově se na něj Minhyun díval…
Ten pohled. Ten nádherný nevinný pohled.
Byl to reflex. Impulzivní zkrat. Touha Minhyunovi zcela zatemnila mysl. Ve vteřině se obkročmo skláněl nad mladíkem, jeho vyděšenou tvář pevně sevřel v dlaních a hrubě, majetnicky si přivlastnil jeho rty.
Chtěl ho. Tak šíleně moc ho chtěl.
Žel bohu, sladká kořist jeho chtíče tytéž vášnivé úmysly očividně nesdílela. Vztekle zavrčel do polibku. Cítil, jak se pod ním Nichkhun prudce zmítá, jak se pokouší uhnout hlavou na stranu, jak se rukama usilovně zapírá o jeho hruď a snaží se jej od sebe odstrčit.
Tak tohle ne, chlapečku!
Pravou rukou Khuna popadl pod krkem, levou ho chňapl za vlasy a prudce trhl dozadu. Jakmile hnědovlásek, sípavě lapaje po dechu, pootevřel ústa, kousl ho do spodního rtu. Vzápětí na jazyku ucítil nasládlou kovovou pachuť krve.
Plesk!
Mlaskavý zvuk perfektně posazené facky se v několikanásobné ozvěně rozlehl pustým prostorem temné kobky. Minhyun se napůl nevěřícně, napůl šokovaně chytil za pálící tvář, zíraje na mrtvolně bledého Nichkhuna, naprosto zděšeného vlastním sebevražedně spontánním činem, jako na zjevení.
"Tys mě praštil," konstatoval démon ohromeně. A pak se rozpřáhl a rozzuřeně mladíka udeřil pěstí do obličeje.
Nikdy nezalitoval jediné rány, kterou kdy komu uštědřil. Utrpení druhých ho těšilo. Uspokojovalo. Vyžíval se v něm. Nikdy nezalitoval jediné rány… až do dneška.
Mráz, žhoucí jako rozpálený cejch, palčivě sevřel Minhyunovy útroby. Nichkhunův pronikavý výkřik se mu nesmazatelně zaryl hluboko do morku kostí.
Proč…?!
"Vidíš, k čemu mě nutíš?" zamumlal démon horečně, krásné tmavé mandlové oči vytřeštěné a lesknoucí se absolutním šílenstvím. "Já ti nechci ubližovat… Nechci…" vehementně zakroutil hlavou, načež Khuna roztržitě, v jakémsi groteskně uklidňujícím gestu pohladil po vlasech. "Tak… buď hodný, ano?"
Ten kluk je doopravdy duševně nemocný. Nichkhun se roztřásl hrůzou. Jsem vydán na milost a nemilost sadistickému psychopatovi. Vzlykl. Měl chuť začít samým zoufalstvím ječet. Ječet až do úplného ochraptění. Jenže… k čemu by mu to bylo? Čeho by tím dosáhl? Jen by Minhyuna znovu rozlítil k nepříčetnosti. A toho se děsil ze všeho nejvíc. Protože…
Další rána.
Další bolest.
Ne. To už by nesnesl. Nedokázal snést. Zavřel oči. "Budu," špitl odevzdaně.
Tentokrát se k němu Minhyun sklonil o poznání váhavěji a jemně, nenásilně jej políbil. Cítil, jak se Nichkhun v prvním okamžiku nevěřícně napjal, načež utěšeně vydechl a nesměle pohnul svými rty proti těm Hyunovým. Zvláštní, co s lidmi umí trocha něhy, napadlo tmavovlasého démona překvapeně. Hodnou chvíli se ještě něžně mazlil s mladíkovými rty a teprve, až si byl jistý, že Khun s jeho počínáním (relativně) souhlasí, jal se jejich ostýchavé polibky roztouženě prohlubovat, dlaněmi dychtivě zkoumaje Nichkhunovo vypracované chvějící se tělo.
Byl dokonalý. Nádherný. Oslnivý. Dechberoucí. Toužil po něm. Víc než kdy po komkoli jiném. Víc než po Min Kim
Minhyun, šokován tou myšlenkou, vytřeštil oči a přerušil sladký kontakt s Nichkhunovými zbožňováníhodnými rty. Hnědovlasý překvapeně zamrkal, načež se na zkoprnělého démona tázavě zahleděl.
Vážně by mohl nahradit jeho místo? Mohl by…?
Nekonečná hloubka těch překrásných nevinných čokoládových očí Minhyuna zcela pohltila a definitivně roztříštila veškeré jeho pochyby. Ano, byl si jistý. S vřelým úsměvem stále nedůvěřivěji jej pozorujícího mladíka políbil na čelo. "Nichkhunnie."
Něco v tónu Minhyunova sametového hlasu Nichkhunovi způsobilo hrůzyplné zamrazení v zádech.
"Budeš můj Min Ki?"
 


Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | Web | 17. února 2014 v 3:48 | Reagovat

Minhyun. Na Nichkhunovi. Nichkhun se jej od sebe snaží odtlačit. Nichkhun. Nichkhun...

*skapala smíchy*

Omlouvám se. Vážně se omlouvám. Promiň, promiň, ale... doprdele... Nichkhun, ta hora svalů, ten nehorázně sexy kusanec, co dokáže kopem z otočky urazit hlavu už jen tou tlakovou vlnou, co tím způsobí.

A Minhyun, to žirafí vyžle, co je tak hodná maminka skupiny a také drobné sladké koťátko, co by jeden přirazil ke zdi a pomilova do bezvědomí a -

Pardon. Pardon.

Víš, co chci říct? Jako, že ta představa je zatraceně rozsekávající.

Chápu, chápu, že je tady Khun jen člověk, ale... ale... *naznačuje dlaněmi jeho postavu, přičemž jí kape slina*

*zoufalý pláč*

Proč jsi mi toto udělala?

Ne, ne, neber to ve zlým, ta jednorázovka je dokonalá, vážně, kurva dokonalá, ale prostě ta... představa... *skapala podruhé*

Oh, a musím se pochlubit, že u: "Min Ki zbožňoval Min Ha. Největší kurvu Koreje. Nichkhun zbožňuje Zhoumiho. Největší čínskou kurvu Koreje." mě chytil náhlý záchvat fangirlingu a nadšeně jsem mávala imaginárním transparentem nad hlavou. Naprosto nejlepší část spolu s: "Nechi tě zabít!"

Sečteno a podtrženo: Jsem nadšená, opravdu nadšená, přestože chytám lehké výtlemy. Ale to neřeš, jsou skoro čtyři ráno a my všichni víme, že ve čtyři ráno je vtipné naprosto všechno. I ta modrá zeď za monitorem počítače...

...viděla jsi někdy korejské gayporno?

2 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 17. února 2014 v 12:46 | Reagovat

[1]: Kotě, já vím, jak vypadá Nichkhun, věř mi.(Narozdíl od těch tří (ehe, Junho, Chansung a Wooyoung?), co je ještě furt zaboha nemůžu rozeznat... ale já to dám! Musím! *v křeči*)Ale přiznávám, že ta představa asi je DOST zabijácká... pokud se plně neztotožníš se situací, že Nichkhun je polomrtvej člověk a Minhyun svěží psychopatickej démon. :-D  
Minhyun? Sladké koťátko?*tik v oku* Ten kluk je DĚSIVEJ! Sice ne tolik, jako JR, ale je DĚSIVEJ! Oni teda všichni v NU'EST jsou svým způsobem děsiví...*drbe se za uchem* Zajímalo by mě, čím je krmí, fakt že jo...

Uhm, a víš, že asi neviděla? Já sleduju Japonce. :D  :D  :D

3 Kim Lula Kim Lula | Web | 17. února 2014 v 13:08 | Reagovat

[2]: Áááááásdfghjkl!!! Jo, takay se mi zdál děsivý, pravda, pravda. Ale pár (desítek) videi s ním a s tím  jeho zlatým úsměvem a aňu a to tě přejde. (a jeho: Baekho vypadá jako zelenina, ale za jeho stehna by se nestyděl ani slon, bylo rozsekávající)

JR, no... to je zas tak nehorázně sexy (sexy sexy sexy) tvor (když fotí do časopisu v poloze ležmo, když má tričko lehce vyhrnuté a ukazuje tak to své (kurvadopičisexy) bříško...

Nu'est jsou (děti) sladcí. Ve vedení jejich nová posila Jason, haha.

No, potěším tě. Junho a Wooyoung - ti dva se někdy spletou i mě (pokud maj oba sluneční brýle a stejné oblečení, blbečci). Někdo jsou vážně jak dvojčata. Ale Woo je rozkošnější, haha. Především v tom šedém pyžámku, áw.

Chansung... toho (posla zkázi a požírače banánů) (který by tě prohodil zdí, jen se na Junha křivě koukneš) sexy kusance si nejde splést. Je o tři hlavy vyšší než Junho a Wooyoung.

A taky bych mohla přestat kecat, žejo...

Já čuměla na korejské gayporn včera/dneska, ale to, co ten chlapec (který vypadal jako Heechul křížený s Dongwoonem) dělal, když ho ten druhej šukal, no potoky krve tady.

...

Já jdu, pardon. Už mlčím. Sbohem.

4 Hatachi Hatachi | 17. února 2014 v 20:26 | Reagovat

To bylo hezké,jen mi bylo moc líto Nichkhuna :-(

5 Karin Karin | 23. dubna 2017 v 21:10 | Reagovat

Mně jej je taký moc líto. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.