close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Hurts

24. listopadu 2013 v 23:10 | Nagasaki Nicolca |  Prokleté jednorázovky
Tento den vyhlašuji státním svátkem, vážení. Na nickyalayle se totiž objevila historicky PRVNÍ jednorázovka. Ano, jednorázovka ke Škole prokletých. A bude jich víc. Snad. Protože všechny hlody a vzpomínky na akce z minulosti se do hlavního příběhu prostě nevlezou.
Nu, co k téhle povídce říct... je sentimentální a zmatená (jako všechno, co píšu). A není v ní přímá řeč. A nejspíš by vám měla trochu přiblížit vztahy (především budoucích) postav. Podotýkám, že velmi neobjetivně, jelikož je to celé psáno z pohledu Minwooa.



Bolest.
Tolik bolesti…
Ublížil jsem ti. Zklamal jsem tě. Zradil jsem tě.
Bolest.
Tolik bolesti…
Tak proč…? Jsem z tebe zmatený. Řekni, proč v tvých očích nevidím žádnou jinou emoci?
Bolest.
Tolik bolesti…
Proč v nich nevidím vztek? Proč v nich nevidím nenávist? Bylo by o tolik snazší, kdybys mě nenáviděl… Protože s nenávistí bych se dokázal srovnat. Ale ta bolest… ta bolest mě zabíjí.
Vím, že zas a znova hledáš chybu v sobě. Snažíš se zjistit, co jsi udělal špatně a jak bys to mohl napravit. Tak jako vždycky. Hlupáčku… Vina, ať už šlo o hádky s Hyesungem nebo o Junjinův odchod, nikdy nebyla na tvé straně. A není ani teď. Ale ty po ní stejně budeš marně pátrat dál, viď? Protože nevěříš, že by tví nejbližší mohli tak šeredně chybovat jako chybují nebo ti bez důvodu ubližovat jako ti ubližují. Protože v nás chceš vidět jen to nejlepší. Jak naivně krásný úhel pohledu…
Nebo je to ještě jinak? Pamatuju, jak vehementně jsi tehdy protestoval, když jsme tě jednohlasně pasovali na našeho šéfa… V tom to je? Bojíš se, že ta tři náhlá odloučení znamenají, že jsi ve své funkci zklamal? Že jsi zklamal nás? A že proto světlo naší legendy, naší Shinhwy, skomírá? Ano, teď je její plamínek možná slabý, možná docela titěrný, ale já vím - my oba víme - , že nikdy nezhasne úplně. A že znovu mocně vzplane. Naše legenda je totiž věčná. Nezdolná. Neporazitelná. A to díky tobě. To ty držíš naše duše pospolu. Vždycky jsi držel a vždycky budeš. Protože, i navzdory tomu, jak nesnesitelně otravný, pošetilý a dětinský občas umíš být, jsi báječný vůdce. Ano, je mi jasné, že o efektivnosti svého leaderování často pochybuješ, zvlášť když si z tebe utahujeme a děláme ti naschvály, ale věř, že za nikoho jiného bychom tě nevyměnili. Milujeme tě, víš? Různě, ale všichni tě milujeme. Hyesung jako svého manžela, Jinnie jako otce, Dongwan jako staršího bratra, Andy jako svou jedinou zbožňovanou modlu a já… Mám chuť se začít hystericky smát. Všiml sis vůbec někdy, jak moc znamenáš pro mě?
Bolest.
Tolik bolesti…
Ne, teď si nehraju na ublíženého. Nevadí mi být "ten zlý Minwoo". Opravdu ne. Ale pravda je taková, že z nás dvou jsem to vždycky nebyl jen já, kdo bez milosti vrážel kudly do zad.
Bolest.
Tolik bolesti…
Ano, ve vzájemném drásání svých srdcí na mrňavé kousíčky jsme my dva skuteční mistři.
Vzpomínáš, jak jsme na našem panství jako děti hrávali na schovávanou? A já Dongwana přiměl, aby v modrém pokoji udělal tajný vchod do chodby pro služebnictvo, abych se mohl nepozorovaně vplížit nahoru do salónku a zapykat tě, a vybrat si tak od tebe svoji kýženou odměnu? Svoji docela první a nejsladší pusu na světě? Vzpomínáš, jak jsme si před každým tvým půlročním odjezdem do Ameriky mlčenlivě leželi v náručí a snažili se nepřemýšlet nad zítřkem? Nemyslet na to, jak moc se nám bude stýskat…?
Ne nadarmo se říká, že dětství je nejkrásnějším obdobím našeho života. I pro mě bylo, a to z jediného prostého důvodu: protože tehdy jsi byl jenom můj. Pouze ty a já. Žádný Hyesung. Žádný Min Ho. Žádný Andy. Měl jsem tě celého, celičkého jen pro sebe. A byl jsem… šťastný.
Tak proč…? Proč jen se to muselo změnit?
Bolest.
Tolik bolesti…
Vím, že je to ode mě sobecké, ale kdybych mohl vrátit ten den, kdy ses na pobřeží setkal s tou prokletou sirénou, udělal bych to. Bez váhání. Udělal bych cokoli, jen abych tě před ní a vším tím trápením, kterým tě zas a znova bezcitně ničí, uchránil. Ale copak můžu? Ty Hyesunga miluješ. Tak moc, že jsi mu dal vlastní srdce…
Měsíc ses zotavoval z poblouznění, které způsobil sirénin zpěv. A já si bláhově myslel, že tím to skončí. Že se vyléčíš stejně jako všichni ostatní nešťastníci, kteří kdy padli do osidel těch chladnokrevných podmořských bytostí, a náš život půjde ve starých zaběhnutých kolejích vesele dál. Jenže ty ses mi za nějakou dobu svěřil s tím, že ačkoli kouzlo sirénina zpěvu pominulo, nedokážeš na toho hocha přestat myslet. Vidíš ho ve snech, slyšíš jeho andělský hlas… Po mnoho, přemnoho let ses každoročně vracel do letního sídla své rodiny a dny trávil marným a bezcílným bloumáním po pobřeží.
Tehdy jsem pochopil, že už nejsi jenom můj. A že tě ztrácím.
Tehdy jsi mi vrazil nůž do zad poprvé.
Bolest.
Tolik bolesti…
Za tvé seznámení s Min Hem jsem děkoval všem bohům. Co na tom, že Jeho Milost byla v té době teprve jedenáctileté dítě. Podstata přece tkvěla v tom, že v tobě probudil netušený zájem a ty jsi přestal myslet na tu sirénu.
Pověz, jak obtížné pro tebe bylo udržovat váš vztah v ryze počestné rovině a nepodlehnout svodům té rafinované lolitky?
Pamatuješ na den, kdy jste se dali oficiálně dohromady? Jistěže pamatuješ. Jak bys mohl zapomenout? Taková senzace to byla. Dva nejkrásnější a nejžádanější démoni východního Podsvětí spolu. "Pár snů" - tak se vám přezdívalo. Ani nevím, na kterého z vás jsem v té době žárlil víc. Jestli na tebe, protože jsi měl jeho, nebo na něj, protože měl tebe.
Protože tebe jsem miloval a jeho jsem chtěl.
Řekni mi, upřímně, věřil bys, že mohu milovat - skutečně upřímně milovat - lidskost démona, ke kterému mě vždy táhly jen chtíč a primitivní pudová touha? Nevěřil, viď? Není divu, že ani Minho nevěří…
Vlastně dodnes nevím, proč jsem se ti se svými city nikdy nesvěřil. Snad jsem se bál odmítnutí, snad jsem ve skrytu duše marně doufal, že si mého zdaleka ne jen přátelského zájmu o svou maličkost všimneš sám… Každopádně chtěl-li jsem u tebe někdy něčeho dosáhnout (jakože chtěl), měl jsem se víc snažit (jakože nesnažil). To bezesporu. Jenže uvědomit si to teoreticky není totéž jako postavit se tomu čelem.
Oprav mě, ale neumanul sis kdysi dávno, že se nikdy neoženíš? Na ten den si pamatuju docela jasně… svou matku jsi prostě postavil před hotovou věc a udělal tak utrum všem těm jejím vehementním snahám najít ti dostatečně krásnou a ještě dostatečněji urozenou manželku. A to chtělo odvahu. Protože vévodkyně Munové se bojím i já. Doteď. Ale ty sis postavil hlavu a nenechal se zviklat. Zní to asi hloupě, já vím, ale v tvém projevu bylo tenkrát cosi tak… fanaticky neoblomného, že se pro mě tvé rozhodnutí zůstat navždy starým mládencem svévolně stalo jakousi neochvějnou jistotou, neměnnou skutečností, jediným pevným bodem v chaosu všech těch změn okolo nás… Do chvíle, než jsi mi pověděl, že jsi Min Ha požádal o ruku. Ano, on tě sice odmítl (s tím, že se nechce vázat… což vzal hezky rychle zpátky, ale nakonec jste se spolu moudře shodli na tom, že manželské soužití by pro váš vztah patrně nebylo zrovna ideální), to však nemění zhola nic na faktu, že se mi tehdy zhroutil svět.
Tehdy jsi mi vrazil nůž do zad podruhé.
Bolest.
Tolik bolesti…
Přiznám se, že za těch víc jak dvě stě let od poslední zmínky o ní jsem na tvou tajemnou "mořskou pannu" (hehe, vím, že nesnáší, když mu tak říkám…) dočista zapomněl. Pošetile jsem tu příhodu totiž považoval za uzavřenou. A ty ses pak jednoho pozdního léta vrátil z pobřeží zpět domů a přivedl sebou jeho. Hyesunga. Svou andělsky úchvatnou a nelidsky bezohlednou sirénu.
A tehdy jsi mi vrazil nůž do zad potřetí.
Nezastírám, že v prvním okamžiku, v tom rozpačitém momentu zmatené nevíry, ohromení a údivu, jsem jím byl naprosto okouzlený. Hyesung je totiž - ne, není klasicky krásný, není nádherný jako naši MinHové, ale má v sobě něco tak… neskonale půvabného, éterického a smyslného, že… Nejspíš je až směšně snadné mu podlehnout.
(Ono se stačí podívat na Dongwana a jeho doprdelekurvahyesungjetáksexy slintací reflex.)
Ale… i to nejsilnější prvotní okouzlení přece jednou pomine a ty začneš vidět chyby toho druhého, ne snad…? Ach, já zapomněl. Ty jeho chyby vidět nechceš. Raději se jím necháš psychicky zničit, než aby sis přiznal, že tvůj dokonalý Hyesungie je ve skutečnosti zlá, žárlivá a hysterická mrcha.
Miluje tě? Jistěže ano. A možná až příliš. Jenže ty lásku potřebuješ cítit. A on ji neumí dávat najevo. A ty jsi pak nešťastný a on zoufalý, a protože neví, co má dělat, začne se k tobě chovat hyesungovsky hnusně, a ty z něj máš nervy k kýblu, a tak pro trochu hmatatelné něhy a vřelého objetí utíkáš za Andym…
Bolest.
Tolik bolesti…
Miluju tě. Vždycky jsem tě miloval. A víš, že jsem schopen odpustit ti všechno… kromě jedné věci.
"Jsme zasnoubení. V březnu se budeme brát."
Vzpomínáš? Jak Andy upustil ten stříbrný tác se sklenicemi, když jsi nám tu novinu hrdě oznámil? Jak vám s křečovitým úsměvem na rtech poblahopřál a pak už se po celý zbytek dne neukázal? Pověz, všiml sis vůbec tehdy v té své soukromé entuziastické euforii, jak snažně před tebou potlačoval slzy? Došlo ti vůbec, jak strašně jsi mu ublížil?
Chápu, že na první pohled je Hyesung daleko… impozantnější, půvabnější a zajímavější než Andy, ale… Hyesung je krásný jen na povrchu. Protože v jeho nitru… není vlastně zhola nic. Jeho srdce je studené, bezcitné a sobecké. Ano, nemít srovnání, řekl bych si: "On za to nemůže. Má to v krvi. Každá siréna je taková." Jenže pak je tu Andy. Siréna lidštější než kdejaký čistokrevný člověk. Siréna milující a obětavá. Siréna, která, ačkoli velmi ostýchavá, umí dávat své city najevo. A hlavně siréna, která tě zbožňuje nade vše. Která ti, i navzdory krutému vědomí, že jí tvá přízeň nikdy nebude moci patřit, dala své srdce, svou duši, dala ti sebe samou.
Popravdě, nejsem si tak docela jistý, jestli tě považovat za šťastlivce nebo politováníhodného smolaře. Možná trochu z obojího.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu s myšlenkou na tvou poněkud tristní situaci parafrázovat klasická díla, ale uznej, že ten slavný citát ze Shakespearova Hamleta se zcela otevřeně nabízí. Hyesung, či Andy - to je, oč tu běží…
Hyesung, princ, který se kvůli tobě vzdal koruny, kvůli tobě opustil svůj národ, kvůli tobě si zvolil život věčného vyděděnce. Tvá "femme fatale", jejíž svébytný způsob lásky tě jednoho dne dožene k absolutnímu šílenství. Tvůj nejdražší Hyesungie…
Andy, Sungův komorník a oddaný přítel, který svého prince i za cenu vlastního zatracení (což byla vlastně opět tvoje vina, protože Hyesung odešel kvůli tobě) loajálně následoval do světa pozemských démonů. Bytost nejušlechtilejšího charakteru a těch nejryzejších a nejvroucnějších citů, kterou láska k tobě ničí a drží při životě zároveň. Tvůj nejsladší Andie…
Oba dva tě milují. Oba ti dali svá srdce. I ty je oba miluješ. Viď, že ano? A přesto, že tvé srdce patří Hyesungovi, potřebuješ Andyho… Myslím, že to je ten důvod, proč na něj Sung tolik žárlí. Protože Andy představuje všechno, po čem tvá láskychtivá duše prahne. Protože kdyby ses rozhodl pro Andyho, Hyesunga bys už nepotřeboval.
Bolest.
Tolik bolesti…
Kdybys nebyl pitomec, požádal bys o ruku Andyho. Kdybys nebyl pitomec, vzal by sis Andyho…
Ano, tehdy jsi mi vrazil nůž do zad počtvrté.
A tuhle ránu ti nikdy neodpustím.
Ne kvůli sobě.
Ale kvůli Andymu.
Bolest.
Tolik bolesti…
Ehm, hádám, z toho mého sentimentálního výlevu by jeden nejspíš usoudil, že jsem zahořklý žárlivý protiva, co nesnáší Hyesunga. Tak to ale není. Opravdu ne. Mám Sunga rád. Sice ne jako tvoji ženu, ale coby přítele si ho nesmírně vážím… A vlastně i jako tvoji ženu se ho snažím mít rád. Snažím se najít a spatřit to krásné a zbožňováníhodné v něm, tu roztomile nedokonalou dokonalost, kterou v něm vidíš ty, a vrývat si do paměti všechny ty sladké chvilky, kdy spolu vrkáte jako dvě hrdličky a jste šťastní. Kdy vidím, že jeho láska k tobě je skutečná. (Vaše zamilované momenty mě popravdě dojímají až TAKOVÝM způsobem, že pomalu přestávám proklínat i ten svůj šílený opilecký blábol o hrdém prezidentování vašemu fanklubu.)
Bolest.
Tolik bolesti…
Vím, že sis nic z toho neuvědomoval. Nechtěl jsi mi ublížit. Nechtěl jsi ublížit nikomu. A především ne těm, na kterých ti záleží. Na to jsi až příliš dobrý.
Bolest.
Tolik bolesti…
Tak proč, Eriku?
Proč se na mě takhle díváš?
Vážně, nikdy by mě nenapadlo, že si budu tolik přát vidět ve tvých očích nevraživost. Nebo opovržení. Prostě cokoliv jiného, jen ne tu bezednou bolest, s níž na mě pohlížíš.
Tolik bolesti… kvůli mně?
Pro mě?
To jsem pro tebe opravdu tak moc důležitý, že tě má zrada tolik bolí?
Tedy… asi to zavání morbiditou, ale jistou část mé duše to neskutečně těší. To vědomí, že… pro tebe nejspíš stále něco znamenám.
Bolest.
Tolik bolesti…
Mrzí mě to. Víc, než si umíš představit. No, teď by asi měla přijít ta otřepaná fráze, že kdybych měl možnost vrátit čas, neváhal bych a všechno napravil. Rozhodl se jinak. Jenže… to by byla lež. A já nechci lhát.
Protože pravda je taková, že jsem prostě slaboch. Mohl bych dostat desítky nových šancí s čistým stolem a stejně by to dopadlo stejně jako napoprvé. Nemám dostatek vůle k tomu, abych odolal vábení té ohromné síly a možnosti absolutisticky vládnout celému Podsvětí.
Ne, ani s myšlenkou na tebe tomu nedokážu vzdorovat. A trhá mě to na kusy, protože vím, že ti tím ubližuju.
Miluju tě. Vždycky jsem tě miloval. A vždycky budu. Ale ani láska není všemocná.
A já jsem jenom démon.
 


Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | Web | 25. listopadu 2013 v 17:39 | Reagovat

Ah, doprdele, bejb, miluju tě. Jako že vážně tě miluju takhle takhle velmi! Úžasná jednorázovka (!!!). Víš, jak těžké je napsat jednorázovku? Háááhahahahaha. Ne, dobře, já su tiškoooo.

Moooje malé Minwoo!!! Proč všichni týrají moje oblíbené Korejce/Číňany/Japonce/Thajce/Vietnamce/Cokoli...?!

(upozorňuju, že všechny narážky na to, KDO tady tak rád týrá, PŘEHLÍŽÍM...)

(Já to nejsem...)

Mořská panna Hyesung...

Nebudu se mu smát.

*vzpomněla si na Hyesunga na motorce*

*jebe hlavou do stolu*

Nebudu koukat na pojebané pořady/videa/show/koncerty Shinhwa. Už nikdy ne a ne a ne a ne...

Zajímalo by mě, čím ty kluky (proč mi přijde divné říkat jim muži, přestože sou?) (ono když i školka mi přijde normálnější...) doma krmili...

Já chci Andyho doma. On je tak sladký, když rappuje. Ásdfghjkl. A taky je sladký, když fackuje... *vpiči*

A když objímá, a když se usmívá a když chodí, a když dýchá....

A jo, já už mlčím, já už mlčím. Proč mám dojem, že vůbec nekomentuju povídku??? Žeby proto, že ji nekomentuju? Kruci... Sem marná.

Každopádně po celou dobu, co sem to četla, jsem měla chuť Hyesunga tak jako decentně někam pryč... jako, chápeš... I když on je tak dokonalý a sladký, ale prostě... moje malé Minwoo...!!!

...a vůbec mě nenapadla vánoční povídka na Shinhwa....

A vůbec se nejmenuje Santa you are the one...

*skládá se smíchy*

Neptej se, bože, prosím, neptej se, co za koninu mě zase napadlo...! Každopádně to schytá Junjin a Minwoo. Pokud to ovšem napíšu, že. Ale když ono je to tak lákavá představa to napsat...

Ale Santa...

Hahahaha...

Zakaž mi sledovat Disney Channel...

2 Hatachi Hatachi | 25. listopadu 2013 v 20:02 | Reagovat

Teda to bylo něco.
Moc se mi to líbilo :-)

3 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 26. listopadu 2013 v 11:00 | Reagovat

[1]: *po půl hodině hýkavého smíchu ála sjetý osel* Děkuji, zlato. Vím, vím. Jednorázovky jsou zlo. Není nic horšího, než napsat jednorázovku. (Proto jsem se jim až doteď vyhýbala... a nevím, jestli nebyla chyba to měnit...):-D :-D :-D
Hele, a teď si ještě představ mořskou pannu Andyho (kreslila jsem si ho do psacího sešitu... kdysi... možná tam ještě je...). S černým ocasem (čtěme "vocasem", abychom udělali Minwooovi radost). Ne, vůbec to není šáhlá představa. Ani trochu.*v křeči spadla z postele*
ZAKAZUJU TI PŘESTAT SLEDOVAT VŠECHNY POJEBANÉ POŘADY, KDE VYSTUPUJE SHINHWA!!:D:D:D
(Ehm, já skončila na oslovení pánové.:-D (ne, vůbec to nezní pičatě) Už vidím, jak budu v hudebce vysvětlovat, že "se pro ně sice stále užívá označení chlapecká skupina, ale od jisté doby už to není právě ideální pojmenování"... ačkoli z hlediska mentality...xDxDxD)
JOOO! CHCI VÁNOČNÍ POVÍDKU NA SHINHWU!
...
...
...
"Santa you are the one"... proč jen mi to evokuje vidinu SuJunů...?xDxDxD

[2]: Díky moc. Jsem ráda, že se líbilo. :-)

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 28. listopadu 2013 v 19:15 | Reagovat

[3]: Hej, to ti bude nejspíš tím, že když jsem dělala cover, neměla jsem tucha, jaký název to bude mít a pro vánoční atmosféru jsem si je pustila a hrála mi ta písnička tak dlouho, že než sem se vzpamatovala, byl cover i s názvem hotový...

Minwoo bude boží Santa...

*na zemiiiiii*

5 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 28. listopadu 2013 v 19:27 | Reagovat

[4]: To věřím!:D:D:D
...
...
...
(zákeřná představa Minwooa jako mrňavého Santy a Junjina jako přerostlého Rudolfa. S parohama. A s červevým nosem ála ožrala ze Sibiře.*pod stolem*)

6 Kim Lula Kim Lula | Web | 28. listopadu 2013 v 23:24 | Reagovat

[5]: Néééé, Junjin bude ten zlý chlapec, co si odvleče Santu domů a pomiluje jej do bezvědomí, ha-ha-ha-ha.

7 Hikari ひかり Hikari ひかり | Web | 13. prosince 2013 v 19:44 | Reagovat

Bože můj, úplně úžasně napsané o.o Jsem z toho celá mimo :D Jsi úžasná spisovatelka :D ^^

8 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 13. prosince 2013 v 20:03 | Reagovat

[7]: Jaj, tak to mě moc těší. Děkuji.^^

9 Karin Karin | 23. dubna 2017 v 20:59 | Reagovat

Moc pěkně napsané. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.