22. června 2013 v 18:49 | Nagasaki Nicolca
|
•••
"Co tahle?"
Zhoumi kritickým pohledem zhodnotil učebnici v Kyuhyunových rukou.
"Kvalita papíru?"
"Ucházející."
"Písmo?"
"Viditelné."
"Vazba?"
"Drží… v mezích."
"Tak ji vrať zpátky. Ještě pár let sloužit vydrží."
"Rozkaz," zasalutoval se širokým úsměvem mladší černovlásek a uložil knihu do skříně. Respektive hezkou chvíli ukládal a přitom pokradmu sledoval, jak se Zhoumi zcela nevinně, avšak zároveň neuvěřitelně vyzývavě ohýbá k vyřazeným učebnicím na zemi. "Hmm… MiMi?"
Starší posbíral tři veskrze solidně vyhlížející knihy, které Kyuhyun asi před půl hodinou tak chladnokrevně a bez rozmyslu odsoudil ke zkáze, a tázavě se na chlapce zadíval. "Copak?"
"Odjíždíš na Vánoce domů?"
"Ano, ale jen na pár dní. Popravdě, chci se sem vrátit, co nejdřív to půjde, abych mohl zbytek volna strávit s Minhem."
Kyuhyun udiveně povytáhl obočí. "Minho tu zůstává? Proč?"
"Domluvil se tak s mámou. Ač neradi, shodli se na tom, že takhle to bude prostě nejlepší. Jelikož Minho…" Zhoumi si ztrápeně povzdechl, "nemá právě nejlepší vztahy se svým otcem."
"He? Jak to?"
"Ehm…" starší černovlásek se rozpačitě kousl do rtu, "jeho táta se jaksi nedokáže, či spíše nechce, smířit s faktem, že si Minho namísto nějaké krásné přítelkyně našel… přítele."
"Ou," hlesl Kyu. Jeho dosavadní představa o nechutné dokonalosti Minhovy rodiny se spěšně rozplývala v obláčku růžového dýmu. "Tatík Choi tě musí asi fakt nesnášet, co?"
"No, řekněme, že požehnání se od něj v tomhle životě určitě nedočkám," zasmál se trpce Mi. "Ale nechme už toho. Co ty? Vracíš se na svátky domů?"
Kyuhyun zavrtěl hlavou. "S mojí rodinou je to… složitý," vysvětlil vyhýbavě, nervózně si pohrávaje s kravatou školní uniformy, zrak sklopený před Zhoumiho zkoumavým pohledem. "Jde o to, že… moje máma… ona…"
"Jestli nechceš, nemusíš o tom mluvit," mroukl tiše starší a něžně chlapce pohladil po rameni.
Kyu se omluvně usmál a vděčně stiskl hřbet Zhoumiho ruky. "Víš, MiMi, ve skutečnosti pro mě momentálně neexistuje nic důležitějšího, než abys ten bizarně tragikomický příběh znal… a já slibuju, že ti ho povím. Sice ne dneska, ale… brzo."
"Dobře," starší mu usmání líbezně oplatil, svou dlaň líně sesunuje z chlapcova ramene, bříšky prstů letmo přejel po jeho paži.
Kyuhyunovo nitro obestřel paralyzující záchvěv touhy. Ztěžka polkl. Bylo neuvěřitelné, co s ním pouhý Zhoumiho dotyk dokázal udělat. Kdyby mu teď Mi přikázal "Skoč z okna", skočil by. Bez odmlouvání. A s úsměvem na rtech. Nevěděl kdy, ani jak, ale ten kluk si jej (a to zcela neúmyslně) dokázal naprosto perfektně ochočit.
Bože, jak šílenou měl chuť Zhoumiho povalit na nejbližší lavici a názorně mu předvést, jak vášnivě a oddaně ho zbožňuje. Což by však vzhledem k Zhoumiho osobnosti asi moc chytré nebylo… pokud nechtěl všechno totálně podělat. A to rozhodně nechtěl. Vždyť i na to, aby se mu vyznal s prostým "Miluji tě", ještě nenastal ten správný čas. Nene, na MiMiho se musí pomaloučku, polehoučku a hlavně - …
DOPRDELE!
Cho frustrovaně třískl hlavou o skříň, když zjistil, že zatímco on sám se sebou tak hluboce filozofoval o svém vztahu k Zhoumimu, zmíněný objekt jeho náklonnosti se bez jakéhokoli dalšího zájmu o jeho osobu s tichým pobrukováním svědomitě vrátil zpět k přerovnávání učebnic.
Mi zděšeně zaječel. Štos knih mu vypadl z rukou, avšak nedbaje toho, s hrůzou v očích přiskočil k bolestí skučícímu Kyuhyunovi. Právě včas. Mladšího totiž právě opustil i ten poslední zbytek zcela vykolejené rovnováhy a nebýt Zhoumiho opory, bezpochyby by se složil k zemi.
"No, musím ti s lítostí oznámit, že tvůj plán probourat se jako první člověk na světě hlavou do Yesungova kabinetu nevyšel," zabručel starší ironicky. Opatrně chlapce usadil na židli a starostlivě mu ohmatal čelo. "Blázne jeden, budeš mít pořádnou bouli…"
"Huééé, bude ze mě jednorožeeec!" zahihňal se hystericky Kyuhyun, pohled neurčitě upřený kamsi nad Zhoumiho hlavu. "Hele, MiMi… proč tu všude lítají ti děsně sexy chibi MiMíci?"
"Chibi co? O čem to sakra mluvíš?"
"No chibi MiMíci! Copak ty je nevidíš? Jsou oblečení v prťavých bederních rouškách a předvádějí pózy jak vystřižený z teplých japonských pornofilmů!"
"Chápu. Jsi halucinacemi trpící vůl, co se dívá na japonský gay porno."
"Jednorožec!"
"Jednorožci symbolizují dobro a panenskou čistotu. Ti se nemůžou dívat na porno."
"Chm," mladší zadumaně našpulil pusu, "a co ovce?"
"Ovce?"
"JO! MiMi, já chci být ovečka…! Viď, že můžu být ovečka? A ty… ty budeš moje krásná žirafka! A budeme se mít rádi a budeme spolu žít šťastně až do smrti… A po večerech se budeme koukat na japonský gay porno," zavzdychal zasněně Kyuhyun.
"To bude moc krásný," usmál se Zhoumi stylem vlídného, trpělivě naslouchajícího psychiatra. "Nejdříve ale zajdeme na ošetřovnu, ano? Hara se podívá, jestli sis tou ránou náhodou nezpůsobil otřes mozku."
"Nemůžeme jít na ošetřovnu, musíme uklízet," zazubil se Cho, vyskočil ze židle jako nadopovaný králíček Energizer a hupsl Mimu kolem krku. "Spo-lu."
"Kyuhyune," zamračil se starší, "já odmítám riskovat, že se mi tu někde vyvrátíš!"
"Nevyvrátím, slibuju. Ačkoli… tvá následná starostlivá péče by se mé maličkosti jistě více než zamlouvala," zavrněl Kyu a se suverenitou sobě vlastní se rukama usídlil na Zhoumiho hýždích. "Hele, kotě, a na jak dlouho že mi pozítří odjedeš…?"
"Na tři, maximálně čtyři, dny. To kdyby Mei příliš protestovala…"
"Chceš mě zabít?!" zalapal mladší černovlásek teatrálně po dechu a ve velice působivém dramatickém gestu sevřel Miho zadeček majetnicky v dlaních. "Jak si to jako představuješ odepřít mi na celý tři dny jakoukoli možnost pomazlit se s tvojí prdelkou a pokochat se pohledem na tvý nekonečně dlouhý božský nohy, no?!"
Zhoumi se koketně zachichotal a s úsměvem si opřel tvář o Kyuovo rameno. "Zlatíčko, jestli beze mě nedokážeš vydržet tři dny," jeho horký dech chlapce dráždivě pošimral na krku, "můžeš mi vysvětlit, co budeš dělat během dvouměsíčních letních prázdnin…?"
"Coby? Přestěhuju se k vám," uculil se Kyuhyun rozpustile. "Budeme spolu trávit celé dny a noci, chodit na romantický večeře, při západu slunce se procházet večerním Incheonem… A když mi dovolíš spát s tebou v jedné posteli, budu ti na oplátku při nákupech dělat nosiče tašek!"
Starší se srdečným smíchem zavrtěl hlavou a objal chlapce kolem pasu. Ten blaženě vydechl, zavřel oči a s milujícím úsměvem na rtech se k Mimu rozechvěle přitulil.
Byli tak zabráni jeden do druhého, že si drobné černovlasé postavy, bezhlase polykající hořké slzy, všimli až v momentu, kdy svými pečlivě udržovanými nehty pomalu a velice důrazně přejela po tabuli.
Zhoumi od Kyuhuyna jako na povel zděšeně odskočil. Nemusel vidět tvář, bylo mu zcela jasné, kdo stojí na druhém konci třídy. Zvedl zrak a upřel na nevraživě se tvářícího černovláska omluvný, zahanbený pohled. "Sungmine, - …"
Kyuhyun však s nevítaným hostem v rukavičkách rozhodně jednat nehodlal. "Co tady KURVA chceš?!" obořil se na spolužáka vztekle.
Sungmin semkl rty do úzké linky. Jak paradoxní život umí být! Kyuhyun se k němu od začátku choval chladně a lhostejně, poslední dobou přímo odporně, avšak on ho i přesto zcela nepokrytě zbožňoval. Naproti tomu Zhoumi byl vždycky milý a zdvořilý - a on jej z hloubi duše nenáviděl. " Hledal jsem tě," kuňkl Min plačtivě. "Nevěděl jsem, kde jsi… a měl jsem o tebe strach. To - to snad není zločin!"
Cho povytáhl obočí. "Copak Onew vám neřekl, že jsem po škole?"
"Ne." Sungmin se zle uchechtl. "Proč by to taky dělal? Člen královské družiny se přece nebude snižovat k rozmluvě s obyčejným póvlem," zasyčel jedovatě, oči hněvivě zabodnuté do Zhoumiho, jako by to celé snad byla jen jeho chyba.
"He?" vyjekl nechápavě Kyuhyun. "Jak královské - ?" Nedořekl a místo toho vytáhl z kapsy mobil, který mu před vteřinkou zavibrováním oznámil příchozí zprávu. "Aha, už chápu," zašklebil se a ukázal esemesku Mimu.
Zdravim, slunicko moje nejtemnejsi! Jestli jsem te prave vyrusil z nejake velice neslusne cinnosti, kterou provadis na Yesungove katedre s Zhoumim (neslusne proto, ze takove veci se na katedre NEPROVADEJI, chapej), je mi to opravdu nesmirne lito… Kecam, neni. Mam pro tebe totiz otazku za milion. Jsi napnuty? Mel bys byt.*dabelsky smich* Vis, jaky je zasadni rozdil mezi nami dvema? Ja sedim u kralovskyho stolu a ty ne!xD
"'Tož pac a pusu, tvá všemocná královna'?" vyprskl Zhoumi smíchy po dočtení Keyova pozdravu.
"Blondýna, co bys chtěl," mávl Kyu okázale rukou. "A hele, další zpráva!"
"Od koho?"
"Od Minha," odvětil mladší černovlásek překvapeně, načež se vesele zakřenil. "Jsem srdečně zván k vašemu stolu a toho blonďatýho vola nemám poslouchat, ať už mi napsal cokoli." A ještě než stačil domluvit, mobil se rozvibroval potřetí. "'Můj syn mě kvůli tobě právě nazval volem a přetáhl mě MÝM napůl oloupaným banánem po hlavě! To ti nedaruju! Teď si z něj můžu udělat maximálně tak pleťovou masku! PS: Z toho banánu, ne z Minha. PPS: Můj syn proto, že ON je princ a JÁ královna, chápeme…? Ehm, teď mi došlo, že Siwon je vlastně král, co? No, tak to je fakt v háji…'," odcitoval vychechtaný Kyuhyun text Keyho barvité SMS zprávy. "Fíha, tak já budu členem královskýho stáda, jo? Lásko," zamrkal rozkošně na Zhoumiho, "nebudeš mít nic proti tomu, když Henryho pod decentní výhružkou smrtí přiměju k odšoupnutí se ob jednu židli, abych mohl sedět vedle tebe, viď že ne?" Když však spatřil Miho znepokojený, nesouhlasný pohled, s otráveným povzdechem se upomněl na Sungminovu značně nežádoucí přítomnost. Přezíravě odfrkl. "Ty jsi ještě tady?! Hele, já chápu, že tvému slepičímu mozečku trvá o něco déle, než pochopí ten zjevný fakt, že nám tu tvá existence dost překáží, ale… Kdybys byl tak laskav - támhle jsou dveře."
Tentokráte již Min zoufalému vzlyku zabránit nedokázal. "Proč, Kyuhyunnie…?" zaštkal zdrceně a se slzami v očích vyběhl ze třídy.
Zhoumi měl chuť přetáhnout Kyuhyuna něčím tvrdým a velice těžkým po hlavě. Z principu. A kdoví, třeba by se mu pak konečně i rozsvítilo.
"Sungmine, počkej, prosím!" vykřikl a mínil se za netaktně raněným chlapcem rozběhnout, Choova ruka svírající jeho zápěstí jej však v pohybu zadržela.
"Kašli na něj, MiMi," šeptl mladší rozpustile a se širokým usmáním na rtech Miho automaticky a naprosto suverénně objal kolem pasu. Jistě si tedy umíte docela živě představit, jakým nemilým překvapením pro něj muselo být, když se mladík z jeho náruče prudce vysmekl.
"Tak dost! Uvědomuješ si vůbec, jak moc svým chováním Sungminovi ubližuješ, Cho Kyuhyune?!" vyštěkl Zhoumi. "Ten kluk tě miluje a ty s ním jednáš jako s kusem hadru, co je ti dobrý jen ve chvíli, kdy si chceš vrznout nebo si loknout jeho krve…!"
Kyuovi se zatmělo před očima. Kterej z těch tří užvaněnejch idiotů…! "Kdo ti o tom řekl?!"
Starší založil ruce na prsou. "Key," odpověděl popravdě. "Ale nesmíš se na něj zlobit, jen odpovídal na moji otázku - …"
"Ha?! A proč ses nezeptal mě??"
"Omlouvám se, Kyuhyunnie. Nechtěl jsem tě nijak obcházet, věř mi. Jenomže… Semlelo se to předevčírem. Odpoledne, když jsme s klukama koukali na Pána prstenů - ."
"Jo, a byli nuceni celý tři hodiny poslouchat Henryho a Taeminovo neúnavný dohadování o tom, jestli je hezčí Aragorn nebo Legolas," zašklebil se Kyuhyun. "Ale moment, teď si vzpomínám," zamračil se, "že jsem musel ve čtyři na trénink… takže jsem minimálně poslední půl hodinu filmu neviděl…"
"A to je právě ono," přikývl Mi. "Chvilku po tom, co jsi odešel, se řeč stočila k vašim dárcům… no, a mně došlo, že vlastně nevím vůbec nic o tom tvém… Kdybych jen mohl, celý ten všetečný rozhovor vezmu okamžitě zpátky," vzdychl a znaveně si promnul kořen nosu. "Hele, vím, že nemám žádné právo vám do toho kecat, nemám ani ponětí, jaký druh vztahu vy dva mezi sebou vlastně máte - jestli je Sungmin masochista a líbí se mu, jak s ním jednáš, fajn (ačkoli o tom pochybuju) - ale možná by nebylo na škodu ten váš poměr trochu… přehodnotit."
"MiMi…!" Kyuhyun roztrpčeně našpulil pusu a zakňučel jako zpráskané štěně. "Mezi mnou a Sungminem ŽÁDNÝ vztah není! Vůbec NIC mezi námi není! Jde jen o takový… výměnný obchod. On mi dává krev a já s ním na oplátku za to spím, no. Hele, nedívej se na mě tak, sám z toho nijak odvařenej nejsem. Celé to byl jeho nápad, jasný? Já nestojím ani o sex, ani o to dělat z Eunhyuka paroháče. Jenže bohužel, děje se. Pochop, že pro člo - polovičního démona jako jsem já je zajištění pravidelného přísunu krve životně důležitou prioritou. A bez nutnosti užívat na dárce nátlak - víš, jak obrovská je to výhoda? Asi si myslíš, že se chovám jako sobecká děvka, a… možná máš i pravdu, ale ta nabídka přišla od Sungmina přesně v tomhle znění. Krev a sex. Žádné city. Konec, tečka."
"Jenže ani to nic nemění na faktu, že tě Sungmin miluje," namítl starší opatrně. "A ty mu ubližuješ. Zraňuješ ho. Vědomě."
"Protože mi leze na nervy!" zavrčel Cho vztekle. "Kontroluje mě na každém kroku, kde jsem, s kým jsem, co dělám - chová se jako žárlivá fanatická stíhačka…!" Ale co mi hýbá žlučí ze všeho nejvíc, jsou ty jeho sprosté a hnusné pomluvy o TOBĚ, pomyslel si trpce, nešťastně sleduje, jak se k němu Zhoumi se zarmouceně sklopenou hlavou obrací zády, bere do rukou dvě zachovale vypadající učebnice a vrací je na místo, do druhé police prostřední skříně. "Jsi ze mě zklamaný," konstatoval Kyuhyun zdrceně. "A není divu… MiMi, prosím… podívej se na mě."
Vyšší černovlásek s tichým povzdechem založil knihu, načež pomalu a značně rozpačitě stočil pohled svých krásných tmavých očí ke kajícně se tvářícímu chlapci.
"Co bys…" kousl se Kyu do rtu, "co bys na mém místě dělal ty? A neříkej, že nemáš právo do toho mluvit, protože… já chci znát tvůj názor."
Mi uvážlivě svraštil čelo. "No, být na mně…" zamumlal po chvilce, "ukončil bych to. Přestal mu dávat falešné naděje. Přestal mu ubližovat. A našel si jiného dárce."
"A tím mu jako neublížím?" povytáhl Kyuhyun skepticky obočí.
"Ublížíš. Samozřejmě, že ublížíš. Ale bude to naposled. Tedy…" zamračil se starší, ve tváři mírně rozpolcený výraz, "pokud se nic nezvrtne… Mno, ale stejně si myslím, že je to to nejlepší, co můžeš pro vás oba udělat. Protože dokud spolu budete spát, bude Sungmin stále naivně doufat, že se tvoje city k němu jednoho krásného dne třeba změní. Jenže… ony se nezmění, že?"
Kyuhyun rázně přitakal. "Nemiluju ho, nikdy jsem ho nemiloval a nikdy ho milovat nebudu," prohlásil s neoblomně krutou jistotou. "Od toho mám jiné…"
"Ano," zasmál se Zhoumi, "třeba pana sexy profesora Yesunga."
"Uhmm." Mladší cítil, jak se mu krev hrne do tváří. Sklopil zrak a nervózně přešlápl. "Jo, třeba… Ale… jeho jsem teď zrovna na mysli neměl…"
Mi ustrnul v započatém pohybu. Co tím…? Zachvěl se. Něco v Kyuhyunově hlase mu přivodilo zvláštní zamrazení v zádech. Jako by snad… Hrabe ti, pitomče?! okřikl se v duchu. Kyuhyun miluje Yesunga! YESUNGA! A to je… naprosto jiná kategorie! Takže LOGICKY nemůže jevit zájem o tebe…! Správně. Jsme přátelé. Jen přátelé. Nic víc… Ačkoli že by ještě někoho dalšího každodenně ochmatával a objímal a oslovoval ho "kotě" nebo "lásko"-… Zhoumi prudce potřásl hlavou. Napraženou ruku, v níž křečovitě svíral učebnici, nechal zvolna poklesnout, upíraje přitom docela zmatený pohled na Kyua.
"Ehm, no…" Cho se nervózně ošil. "Takže… ehe… jo, asi máš pravdu," zadrmolil a kvapně přiskočil k poslední hromadě nepřebraných učebnic, jíž se začal velice zaujatě probírat. "Promluvím se Sungminem a ukončím to."
"Dobře."
"Bude to tak nejlepší."
"Ano, to bude."
"Hm, fajn," zabručel zoufalý Kyuhyun. Plně si uvědomoval trapnost vyvstalé situace. Evidentně Zhoumimu nasadil pořádného brouka do hlavy… a to v plánu skutečně neměl… Nu což, však ono mu nebude trvat nijak dlouho všechno správně a řádně pochopit… Ale možná… Co když je právě teď ta správná chvíle na to jít s pravdou ven? Anebo není…? Do háje! Proč ke vztahům neexistují manuály?!
Dveře učebny se znenadání hlučně rozlétly. Oba mladíci zděšeně nadskočili.
"Tak kde to vázne?" zahalekal rozverně všetečně se zubící Key. Za ním poněkud ostýchavěji vykoukla Henryho rozcuchaná zrzavá hlava.
"Ahoj, kluci." Zhoumi (na rozdíl od vražedně smýšlejícího Kyuhyuna, který oběma příchozím na uvítanou pohrozil pěstí) na rtech vyčaroval široký úsměv. "Chyběli jsme vám?"
"A jak!" zakřenil se Henry a vesele přihopsal ke svému spolubydlícímu. "A protože jste tak nepostradatelní, jdeme vám pomoct."
"Oprava: Henry vám jde pomoct. Já vás přišel oblažovat svou ctěnou přítomností. Tedy, nejdříve jsem zamýšlel zahrát si na otrokáře, ale žádný z těch lakomců v jídelně mi nechtěl půjčit bič," našpulil Key dotčeně pusu a s nevinně vyhlížejícím záměrem se posadil na lavici vedle Kyuhyuna. "Hele, brouku, ten tvůj výraz by vyděsil i mrtvýho… přišli jsme snad nevhod?" zašeptal zvědavě.
Černovlásek jen s rezignovaným povzdechem potřásl hlavou a odhodil dvě staré odrbané učebnice na hromadu jejich stejně starých a stejně odrbaných sestřiček.
•••
Ačkoli měl nejdříve zlost, během odpoledne se mu celá ta věc v hlavě rozležela a vděčně naznal, že vyznávat se ze svých citů tak důležité osobě jako je Zhoumi může jedině s čistým štítem. A proto byl více než odhodlán vyřešit svou tristní situaci se Sungminem ještě téhož večera.
"Pojď dál," vyzval Kyuhyun stroze nadšeně se tvářícího černovláska na prahu.
Sungmin nelenil (co kdyby si pan Cho tu nabídku náhodou rozmyslel, no ne?) a se zářivým úsměvem na rtech vhopkal do pokoje. "Neumíš si představit, jakou jsi mi udělal radost, Kyuhyunnie!" zacvrlikal rozjařeně, rozepínaje si první knoflíček na košili. "Víš, po tom dnešním…" - druhý knoflíček - "incidentu…" - třetí knoflíček - "jsem se neodvažoval ani doufat, že mě budeš chtít tak brzy," - čtvrtý knoflíček - "vidět…"
"Hele, okamžitě toho nech!"
Min na mladšího nechápavě zamrkal a bezelstně si rozepnul další knoflík. "Čeho?"
"Toho SVLÍKÁNÍ přece!" prskl Kyu.
"Copak ty se nechceš napít?" pousmál se vilně černovlásek a vyzývavě naklonil hlavu na stranu. "Hm?"
"Ne. Nechci." Kyuhyun založil ruce na prsou. "A o to právě jde. Měli bychom… s tím přestat, Sungmine. Zrušit naši dohodu."
Staršímu zamrzl úsměv na rtech. Nevěřícně vytřeštil oči, hrdlo stažené hrůzou, těžce zalapal po dechu. "Ne…!" Jestli mu Kyu sebere z rukávu to jediné eso, které má… bude to konec. Definitivní. "To - to přeci nemůžeš!" zajíkl se hystericky. "Potřebuješ mě!"
Cho zavrtěl hlavou. "Nedělá to dobrotu. Ty si za tím naším… poměrem představuješ něco, co není a nikdy nebude - ."
"Ale jak to můžeš vědět, Kyu? Možná… možná když tomu dáš čas…"
"Čas?" Kyuhyunův krutý jízlivý smích proklál Minovo srdce jako nabroušená jedovatá dýka. "To si opravdu nalháváš? Smiř se s tím konečně, ty hlupáčku. Já tě nikdy milovat nebudu."
Dvě veliké hořké slzy skanuly po Sungminových bledých lících. V marné snaze utlumit zoufalý vzlyk si přitiskl ruku k ústům. Bezúspěšně.
Tvář mladšího chlapce zbrázdil posmutnělý výraz. "Vidíš? Už zase to dělám," vzdychl omluvně. "I když se snažím nebýt… jsem k tobě hnusný. Neustále. A ubližuju ti. A je mi to líto, protože… nechci, aby ses kvůli mně trápil, Mine… Už proto bude nejlepší, když půjdeme každý svou cestou…"
Místo (možná trochu naivně) očekávaného porozumění však Sungminovy oči potemněly neskrývanou záští. "To on tě navedl, že jo?" zasyčel nenávistně. "Ten hnusnej hajzl! Ta proradná čínská děvka…! Chce nás rozeštvat! Copak nevidíš, jak s tebou manipuluje?! Hraje si s tebou! Oblbuje tě sladkýma řečičkama, ale vůbec mu na tobě nezáleží! Má totiž svýho božskýho Minha. Ts, vsadím se, že kdyby ses mu pořád tak nevnucoval, nezavadí o tebe jediným pohledem. Jenže to ty si nepřiznáš, co? Nepřipustíš si, že jsi vesměs úplně stejný jako já. Ubohý zamilovaný pitomec."
Z Kyuhyunova hrdla se vydralo zuřivé zavrčení. Popadl Mina pod krkem a surově jím smýkl ke stěně. "Takhle o něm nemluv! Už nikdy, rozumíš?!" procedil mladší vztekle. " Ten, koho bys měl nesnášet jsem já, ne on! Zhoumi ti přece nikdy nic neudělal…! Tak hele, tenhle výraz si laskavě nech. On nemůže za to, že ho miluju, sakra!"
Sungmin semkl rty, snažně potlačuje další bolestné vzlyknutí. Veškerá síla jej opustila; své tělo nechal odevzdaně sesunout podél zdi a kolena si přitáhl k bradě. "Proč on, Kyu? Co - co na něm vidíš? Čím ti tolik učaroval, hm…?! Má snad něco, co já ne? Nebo… co já vím, imponuje ti, že je… odvážnější? Vyzývavější? Rafinovanější? To můžu být klidně taky! Udělám cokoliv! Stačí jenom říct…!"
"Přestaň!" vyštěkl Kyuhyun. "Copak mě neposloucháš? Nemůžeš udělat vůbec nic! Miluju Zhoumiho… prostě proto, že je to Zhoumi, jasný? Smiř se s tím konečně!"
"Ale - !"
"Ne, Sungmine. Nezahazuj i ten poslední zbyteček hrdosti, co ti zbyl. Prosím. Máš přítele, který tě zbožňuje a můžeš s ním být šťastný. Vykašli se na mě a žij dál."
Avšak Min si dětinsky přitiskl ruce na uši a zuřivě potřásl hlavou. "POTŘEBUJEŠ MĚ!" zaječel nepříčetně, až mladší zděšeně ustoupil o krok vzad. Sungminovy rty se zvlnily v děsivém psychopatickém úšklebku. "Potřebuješ mě, Kyuhyunnie. Jiného dárce tady totiž už nenajdeš, víš? Tvůj vliv je ti k ničemu. A Zhoumi ti zřejmě zatím, jak se zdá, svůj rozkošný krček k večeři nenabídl, že ne?"
"Do toho ti nic není!" odsekl roztrpčeně Kyuhyun. "Radši mi vysvětli… cos myslel tím, že je mi tu můj vliv k ničemu?!"
"Uhm, to ti prozradit nesmím. Popravdě, neměl jsem ti říkat vůbec NIC, ale protože tě miluju, chtěl jsme tě varovat." Starší chlapec se sladce usmál. "Tak co? Trváš i přesto tak tvrdošíjně na anulování naší dohody…?"
Cho zaskřípal zuby. "Jo. Myslím, že to risknu," zasyčel temně a prudce otevřel dveře. "Z mé strany je to vše. Takže pokud ani ty nemáš nic dalšího na srdci - jdi, prosím. Přeju šťastné a veselé."
Eh- COŽE?!? Cocococococo
*rychlostí světla zdrhá na další část*