
•••
Už ve chvíli, kdy Minho opouštěl třídu, měl Yesung neblahý pocit, že je něco špatně. A když pár minut po zvonění na čtvrtou hodinu Zhoumi s děsem v očích vyskočil z lavice a bez jediného slova vystřelil z učebny (přičemž Kris a Onew vyplašeně zaječeli a Donghae samým zděšením spadl ze židle), bylo Sungovi jasné, že jeho tušení bylo zcela oprávněné.
"Buďte tu jako myšky, jasné?" zpražil zaražené a značně nechápající studenty výhružným pohledem, načež kvapně vyběhl za svým svěřencem.
Dohonil Zhoumiho těsně před vchodem do severního křídla. A stačil jediný jeho pohled, aby Yesung pochopil. Bez meškání znovu vyrazili vpřed. Schody do druhého patra brali po dvou.
"Minho!" Zhoumi se vřítil do pokoje jako rozzuřený tajfun.
To Yesung vešel o poznání kultivovaněji. S povzdechem opatrně zavřel Miho agresivním výpadem profesionálního ranaře téměř vyražené dveře a s lehkým mrazením v zádech se obezřele rozhlédl po místnosti. Vše vypadalo tak mimořádně normálně… že šlo jen stěží uvěřit tomu, co se tu před týdnem stalo. Zachmuřeně zavrtěl hlavou a podřepl vedle Zhoumiho, aby mu pomohl Minhovo bezvládné tělo zhroucené u zdi dostat do polohy jakéhos takéhos sedu.
Černovlásek svého sinalého přítele něžně pohladil po lících, načež se dlaněmi pomalu svezl na jeho ramena a jemně s ním zatřásl. "Miláčku, prober se," zašeptal naléhavě, žaludek sevřený mrazivým strachem, bezděčně k němu připlouvajícím z Minhova podvědomí. "Vrať se ke mně…"
Jako na povel se Minhovo tělo prudce, nepřirozeně mocně napjalo. Mladík zoufale zalapal po dechu, vytřeštil oči… a srdceryvně vykřikl hrůzou.
"Minho! Minho!" Zhoumi nekompromisně zesílil své sevření kolem tmavovláskových třesoucích se ramen. "Podívej se na mě! Už je to pryč, ano? Nikdo ti neublíží, lásko. Jen klid."
Rozechvělý a naprosto dezorientovaný Minho upřel svůj vyděšený pohled do jeho úzkostí pobledlé tváře. A zmateně zamžikal řasami. "Zhoumi?" hlesl nejistě, načež se svému příteli s tichým úlevným vzlykem zhroutil do náruče. "Ach, MiMi…!"
"Ššš, už je po všem." Černovlásek chlapce láskyplně políbil do vlasů a jal se jej konejšivě hladit po zádech. "Co jsi viděl, zlato?"
Minho bezděčně zajektal zuby a sevřel v pěsti lem Zhoumiho uniformy. "On ho zabil. Přímo tady. V tomhle pokoji…"
Yesung, až doposud v diskrétní mlčenlivosti klečící vedle nich, se znenadání rázně napřímil. "Kdo zabil koho?" Ať se snažil, jak se snažil, jen stěží dokázal skrýt rozčilené vzrušení ve svém hlase.
Minho pohledem rozpačitě zatěkal mezi svým dychtivostí hýřícím učitelem a nadmíru zvědavě se tvářícím přítelem. Jako by zvažoval, zda-li jim skutečně může říci pravdu, aniž by riskoval, že bude z jejich nejlepší dobré vůle neprodleně vyzván k akutnímu sezení u psychiatra.
"Profesor Jonghyun," odtušil opatrně. "On… on je Kim Jonghyun, zakladatel naší školy. Já vím, že to zní naprosto šíleně, ale musíte mi věřit! Viděl jsem, jak před těmi pěti sty lety zabil toho druhého. A druhý zakladatel je můj člověk! Teda - démon. To do jeho vzpomínek nahlížím. Vlastně nejen vzpomínek… A jmenuje se Min Ho."
Zhoumi s očima nevěřícně vykulenýma jen naprázdno klapl pusou. Zato Yesung s hořkým úšklebkem na rtech spokojeně pokýval hlavou a založil ruce na prsou. "Takže tady? Hmm… No výborně. Tím je tedy tajemství výběru místa Heechulova skonu konečně objasněno."
"He?" Mi a Minho si spolu vyměnili jeden dlouhý a absolutně nechápavý pohled. "Objasněno…? Zlato, mám takový nemilý pocit, že nám něco velice podstatného uniká…"
"Evidentně znalost staré magie," povytáhl Sung naoko káravě obočí, avšak ihned nato s lehkým úsměvem na rtech začal s vysvětlováním: "Místo, kde se jednou odehrál násilný čin toho nejtěžšího kalibru, je již nadobro poznamenáno takzvaným "cejchem smrti"… který jsou někteří lidé s velmi citlivou intuicí schopni podvědomě vycítit," dodal příznačně, zrakem významně ulpívaje na Minhovi. "A každý člověk, který byť jen teoreticky přemýšlí o vlastní sebevraždě, je k tomuto místu zcela neodolatelně přitahován. Nu, a pokud se skutečně rozhodne ji uskutečnit, učiní to v drtivé většině případů právě tady. V tom dřímá jádro celé té 'fantastické záhady'."
Tmavovlásek se nervózně kousl do rtu. "Ehm, když už mluvíme o profesoru Heechulovi…"
"Ano?"
"V té předchozí vizi, ve třídě, jsem viděl… jak vstává z mrtvých."
Yesung zaujatě svraštil čelo. "Jen tak?"
"Uhm, no, ne. Min Ho jej oživil. Asi. Určitě."
"Zajímavé…"
Zhoumi v čirém zoufalství zavyl jako pes s ocasem přišpendleným k podlaze jehlovým podpatkem. "Zajímavé?! Člověk, s nímž má Minho jakési divné spojení, je ve skutečnosti démon, co vrátil život mrtvýmu Heechulovi, a tajemnej zakladatel naší školy v jednom, kterýho před pěti sty lety zabil náš angličtinář, kterej by už měl být vlastně taky dávno mrtvej, a vy řeknete jen: "Zajímavé"?! Co vy jste vůbec zač?!"
"Zhoumi, nebuď hysterický."
"Ha?! Já JSEM hysterický i kvůli DVOJCE ze zkoušení! Takže po mně LOGICKY nemůžete chtít, abych v takovéhle situaci zůstal v klidu!" vyjekl černovlásek podrážděně, načež se s odevzdaným povzdechem otočil k Minhovi. "Takže Heechul je naživu?"
Mladší váhavě přikývl. "Asi ano."
"Tvůj neznámý je démon, který se jmenuje stejně jako ty."
"Ano."
"A profesor Jonghyun, který na tebe mimochodem permanentně zírá jako na kus masa, je zakladatel Kim Jonghyun, který toho démona kdysi zabil. Jenže patrně ne tím správným způsobem, protože ten… Min Ho žije."
"Ano."
"Takže mu ani neurval hlavu, ani nevyrval srdce z těla, ani ho neprobodl posvátným ostřím."
"ZHOU MI!" Minho se otřásl odporem.
Černovlásek chlapce s omluvným úsměvem pohladil po zádech. "Promiň, miláčku, jen přemýšlím nahlas. Tak…" zvědavě naklonil hlavu na stranu, "jak ho zabil?"
Minho překvapeně zpozoroval, že sebou Yesung při Miho otázce bezděčně trhl. Jako kdyby snad… Hloupost! okřikl se v duchu. Není přece možné, aby o tom Yesung něco věděl. Leda by si před ním pustil Jonghyun pusu na špacír. Jenže… proč by to dělal? Proč by se Yesungovi svěřoval s něčím takovým? A proč právě jemu? Minho sjel profesora magie od hlavy až k patě podezřívavým pohledem, když si s notnou dávkou konsternace uvědomil, že Sunga vlastně nic z toho, co jim tu právě vyjevil, ani trochu nepřekvapilo.
"Prokousl mu krční tepnu."
Zhoumimu spadla čelist. "Cože? To jakože profesor Jonghyun je… upír?"
"Ne. Poloviční démon," opravil ho nevzrušeně Yesung. "A prosil bych neplést si takto zásadní terminologii s fiktivním beletristickým označením od Brama Stokera."
Minho užasle vydechl. "Poloviční démon? Takže to znamená, že i oni jsou - ." Choii, ty IDIOTE! Vytřeštil oči hrůzou a chvatně si připlácl ruku na ústa. Avšak příliš pozdě. Byl s to už jen bezmocně sledovat, jak se Zhoumiho půvabná bledá tvář vyjasňuje náhlým, ohromeným poznáním.
"Ale stejně tak jako smyšlení upíři, potřebují i poloviční démoni ke svému přežití krev, že?" otázal se černovlasý bezbarvě, načež po svém vyjukaně se tvářícím příteli sekl pronikavým pohledem. "Hádám, že optimálně asi tak jednou týdně, nejčastěji ve čtvrtek, popřípadě v pátek večer, viď, Minho?"
Mladší pocítil nutkavou potřebu zvracet. "MiMi, já - ."
Zhoumi jej však nenechal domluvit a rázně se obrátil na Yesunga. "Co jsou tihle poloviční démoni vlastně zač?"
"Jedinci, v jejichž žilách koluje daleko výraznější množství démonské krve, než je u členů rodu s démonickým předkem obvyklé," odvětil Sung. "Potíž je v tom, že poloviční démon je ve své podstatě mnohem více člověkem než démonem, a protože démonská krev je pro člověka jedovatá, začne jej po čase zabíjet zevnitř. Od té chvíle musí poloviční démon pro své přežití až do konce života pravidelně konzumovat lidskou krev, aby démonickou složku ve vlastních žilách udržoval v únosné a zdraví bezpečné míře.
Nikdy není předem jisté, ve které generaci se poloviční démon objeví. Zaručené je pouze to, že se nemohou projevit dva poloviční démoni v jedné generaci jedné rodiny. Bytosti jejich druhu jsou vcelku dost vzácné a jejich největší výskyt se udává právě tady, na východě asijského kontinentu."
"Vy jste jako chodící encyklopedie, fakt že jo," zafrkal Mi uznale.
"Ehm," pípl opatrně Minho, "a co se stane, když se poloviční démon napije krve démona? Chci říct, že Min Ho je přece démon a Jonghyun se jeho krve minimálně jednou napít musel."
Zhoumi se zájmem přikývl. "To je dobrá otázka."
"Nu, v takovém případě se nabízejí pouze dvě možnosti. Pokud je poloviční démon dostatečně silný a jeho tělo se s takovým náporem čisté démonické krve dokáže poprat, osvědčí se na něm její účinky vesměs velice pozitivně - zlepšuje jeho zdravotní stav, zbystřuje smysly, zvyšuje fyzickou i magickou sílu. Démonská krev je ovšem silně návyková a poloviční démon se prakticky stává jejím otrokem. Touží jen a výhradně po krvi onoho určitého démona a jenom s odporem je schopen pozřít jinou krev než tu jeho. To je Jonghyunův případ."
Minho těžce polkl. "A - a když poloviční démon dost silný není…?"
"Tak zemře. Přirozeně." Yesung pokrčil rameny. "Ale dost už toho, měli bychom jít. My dva," kývl na Zhoumiho, "zpátky do vyučování a ty do svého pokoje. Zalezeš do postele a nevystrčíš z ní paty až do večeře, srozuměno?" S ustaraným povzdechem tmavovláska pohladil po líci. "Myslím to vážně, Minho, potřebuješ se prospat. Dva výlety do cizí mysli tak krátce po sobě musejí být strašlivě vyčerpávající."
"Tak hrozné to zase není," odvětil Minho šeptem a s povděkem přijal Zhoumim nabízené rámě. Téměř zoufale se k příteli přitiskl. Ne, nemůže o něj přijít. Jestli ho Mi opustí… nezvládne to. Ani s Taeminem po boku. Nedokáže bez něj být. Prostě ne.
Yesung už sahal po klice, když se tmavovlásek s překvapeným vyjeknutím rozvzpomněl na svou němou společnici. Prudce se obrátil nazpět. "Kde je Nayla?"
"Nayla?" nakrčil Sung nechápavě čelo.
"No ano, přišla sem se mnou…"
Učitel zavrtěl hlavou. "Jsem si zcela jistý, že když jsme přišli my, žádná kočka v pokoji nebyla."
"Žádný div. To moje zvíře umí procházet i zavřenými dveřmi," mávl Zhoumi rukou a pevněji stiskl přítelovu paži. "Mohu Minha doprovodit do pokoje?" Tak se s Yesungovým laskavým souhlasem oba v naprosté mlčenlivosti odebrali o patro níže.
"Nemám zavolat na ošetřovnu?" zachmuřil se starostlivě černovlásek, když se Minho, v obličeji nezdravě zsinalý, vysíleně sesunul na svoji postel.
Mladší však rázně zavrtěl hlavou. "Je mi to líto, MiMi," hlesl sklíčeně a zahanbeně sklopil zrak. "Moc mě mrzí, že jsem k tobě nebyl upřímný, ale pochop, prosím, že tohle nezáleželo na mně. Bylo to jejich tajemství a já neměl absolutně žádné právo ho komukoli vyzradit. Ani tobě ne."
Zhoumiho rty se zvlnily ve smutném chápavé pousmání. "Stejně tomu pořád nemůžu uvěřit. Bylo mi jasné, že ti čtyři něco tají, že je něco spojuje, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se za tím úzkostlivým tajemstvím skrývá potřeba pít lidskou krev. A to jsem si myslel, že Siwona a Kyuhyuna celkem dobře znám… Jak dlouho už to o nich vlastně víš?"
"Asi tak… měsíc?"
"Hmm, a jak dlouho už dáváš svoji krev Taeminovi?"
S tvářemi zrudlými rozpaky se Minho nervózně hryzl do rtu. "Ehm, tím to jaksi celé tak nějak, dá se říct, začalo… Ale může za to Key!"
"Ach ták." Starší vyprskl smíchy. "A pro vás dva to jistě musela být příšerná oběť, že?"
Tmavovláskovou tváří prolétl vyděšený výraz absolutní nevěřícnosti. Tohle… není normální. Jak může jeho žárlivý, hysterický MiMi v takovéhle situaci žertovat?
"Odpočiň si, zlato," mroukl Zhoumi s úsměvem a vtiskl Minhovi na rozloučenou něžný polibek na čelo. Měl se již téměř k odchodu, avšak na poslední chvíli se zarazil ve dveřích. "Je tu ještě… jedna věc," nakousl opatrně.
"Ano?" Mladší se zachvěl. Tón přítelova hlasu se mu ani v nejmenším nelíbil.
Mi na něj úkosem pohlédl. "Nechci aby ses cítil povinen se mnou zůstávat, Minho. Tvoje štěstí je pro mě vším a pokud si přeješ být s Taeminem, nebudu vám bránit. V tom případě tě ale snažně prosím," vydechl zdrceně, "nedělej ze mě idiota."
Chtěl vykřiknout, ale ze rtů mu nevyšla ani hláska. Chtěl MiMiho zastavit, ale vlastní tělo mu vypovědělo poslušnost.
Dveře pokoje se za jeho milovaným s definitivní platností zavřely. Místnost se ponořila do tísnivého ticha. A Minho cítil, že se mu do očí hrnou hořké slzy plné beznaděje.
Netroufal si ani odhadnout, kolik času uplynulo, než se dokázal sebrat natolik, že byl schopen vstát a rozběhnout se do hlavní budovy. Z přehledu rozvrhů na nástěnce v prvním poschodí zjistil, že prváci mají teď, pátou hodinu, v učebně číslo dvacet matematiku s profesorem Shindongem. Bez meškání tedy vystoupal do třetího patra a s netrpělivým povzdechem se posadil do výklenku u okna, přímo naproti dveřím třídy. Trvalo snad celou věčnost, než se konečně ozvalo spásné zadrnčení zvonku a studenti se hlučně vyhrnuli na chodbu.
"Taeminnie! Kyuhyune!"
Oba oslovení chlapci se udiveně prodrali davem spolužáků k Minhovi.
"Proboha, Minho, miláčku! Vypadáš, jako bys sebou měl každou chvílí seknout! Co - co se stalo?" vypískl vyplašeně Taemin a, nebere ohled na to, že se nacházejí v chodbě plné lidí, skočil mrtvolně bledému tmavovláskovi kolem krku.
"Víš, Taemine," Kyuhyun si významně odkašlal, "myslím, že na veřejnosti bys měl, pro vlastní dobro, projevy svojí nehynoucí náklonnosti přece jen trochu krotit."
"Už není třeba," zamumlal trpce Minho. "Zhoumi to ví. Ví o všem."
Černovlásek na něj vytřeštil oči. "O všem?"
"O všem."
"Jako… úplně o všem?"
"Úplně o všem."
Taemin panicky zařval. "JSEM MRTVEJ MUŽ!"
"To teda jsi," přikývl Kyuhyun a vytáhl z tašky mobil. "A tohle je stav nouze." Vyťukal něčí číslo a přiložil telefon k uchu. "Zdar, Keyi, máme pohotovost. - Ne, na nic se neptej. Prostě se vykašli na dramaťák a urychleně naklusej do Chulova apartmánu. - Ano, myslím to opravdu vážně. - Jo, teď hned. - Ne, Minho neumřel. - Ani neumírá. - Ne, Taemin se fakt neproměnil v duhovýho jednorožce. - Ani v chlupatýho dinosaura. - Ne, Yesungova želva se NEPOKUSILA spáchat harakiri. - KEYI, mohl by ses přestat chovat jako vypatlaná blondýna a udělat, co ti říkám?! - Já VÍM, že jsi blondýna. Ale rozhodně NE vypatlaná. - Jasně, nemáš zač. - Jo, jestli ho cestou potkáš, přiveď ho taky. - Dobře, zatím."
•••
"Tak jo." Kyuhyun nadmíru seriózně založil ruce na prsou. "To, že máš mentální spojení s démonem, je fakt hustý. To, že ten démon je jeden ze zakladatelů naší školy a jmenuje se stejně jako ty, je ještě hustší. To, že my čtyři tady jsme ve skutečnosti poloviční démoni - ."
"JE PROSTĚ PŘÍŠERNÝ!" zaječel cholericky Key, přiskočil k velkému zrcadlu a se zoufalým zavytím si vjel rukama do vlasů. "Tohle je přeci tvář anděla, ne polovičního démona! Ach bože, co když se ze mě stane monstrum? Co když mi začnou růst šupiny a drápy a budu slintat hůř než Kyuhyun při pohledu na Zhoumiho zadek?!"
"Broučku," Onew se zářivě usmál a v uklidňujícím gestu položil blonďákovi dlaně na ramena, "jsi vzdáleným příbuzným nějakého démona vyšší či nejvyšší kategorie. A ti, jak známo, patří k těm nejnádhernějším bytostem, jaké kdy lidské oko spatřilo. Z čehož plyne, že k takovýmhle obavám nemáš pražádný důvod. Budeš, tak jako oni, až do konce svého života stejně dokonalý jako dosud."
"Takže má oslnivá krása je nezměnitelně a nezvratně zakódovaná v mých démonských genech? Napořád?" Key se zatetelil radostí. "V tom případě všechno beru zpět. JE FANTASTICKÝ BÝT POLOVIČNÍM DÉMONEM!"
"Jsem vážně moc rád, že jsme se nakonec, ačkoli každý jinou cestou, dobrali stejného závěru," zafrkal uštěpačně Kyuhyun. "Tak dál. To, že je profesor Jonghyun druhý zakladatel akademie Kim Jonghyun, neúspěšný vrahoun toho tvého démona, jej do příliš důvěryhodné pozice nestaví."
Siwon, vískaje blaženě se tvářícího Donghaeho ve vlasech, souhlasně přitakal. "Co víc, je stejný jako my…"
"A trpí až nezdravě vášnivým zájmem o našeho Minha," zapředl medově Key.
Taemin výhružně sevřel ruku v pěst. "Jen přes moji mrtvolu!"
"No, to nebude trvat dlouho," poznamenal cynicky Hae.
Dlouhovlásek vytřeštil oči a zbledl jako stěna. Minho jej konejšivě objal kolem pasu.
"Ehm," Onew se rozpačitě podrbal za uchem, "jak se vlastně Zhoumi tvářil, když… no… zjistil, že ty a Taemin… Zuřil?"
"Ne," tmavovlasý nešťastně potřásl hlavou. "A to je na tom to nejděsivější! Byl úplně v klidu!"
"Zhoumi a v klidu?" Wonovo obočí užasle vystřelilo vzhůru. "To není možný!"
"Takže existuje reálná šance, že se dožiju zítřka?" kuňkl s nadějí v hlase Taemin.
"A existuje alespoň nějaká šance, že ode mě po zjištění, co jsem zač, Zhoumi s křikem neuteče?" fňukl Kyuhyun.
"Když neutekl doteď, nemůže ho taková drobnost jako tvá krvesací závislost zastrašit," ušklíbl se Key.
"Proboha!" Minho v náhlém osvícení hrůzou zalapal po dechu a kecl na zadek. "Já už vím, proč to s ním ani nehnulo! On už mě NEMILUJE! Po nádherným roce nádhernýho vztahu pochopil, že si ho nezasloužím… a opustí mě! No ještě aby ne, patří mi to! Ale… žít bez něj - to radši skočím z východní věže!"
"Jestli budeš tak hodný a počkáš, než zjistím, jak moc jsem se MiMimu zhnusil, můžeme eventuelně skočit spolu," navrhnul Kyuhyun.
Tmavovlásek dojatě roztáhl paže. "Bratře, pojď na mou hruď!" Kyu popotáhl, hupsl na kraj Heechulovy/Siwonovy rozestlané postele a sevřel Minha v oddaně mocném objetí.
"Vy dva," Key nakrčil nos, "se chováte jako šáhlí psychopatičtí fanatici! Být Zhoumim, uteču od vás obou! Ačkoli…" vyzývavě svého spolužáka sjel očima, "v Minhově případě bych asi dlooouho váhal…"
"I kdybys věděl, že tě podvádí?" nadhodil Onew téma k zamyšlení.


Ne... tohle prostě nevydýchám... Jak *doprdelekurníksakra* dokážeš vymyslet tak *naprostototálněabsolutně* zabijácký rozhovory?! Jako... Kyu a KeyBlondýna... *chcípla v křečích* Máš na rukou mou krev.