26. listopadu 2012 v 19:54 | Nagasaki Nicolca
|
•Opakuju, toho konce si vůůůbec nevšímejteee!*lalalalala*•
Kyuhyun periferním viděním zachytil, že se Minho asi v polovině cesty střetnul s Zhoumim, který mu cosi spiklenecky zacvrlikal do ouška a neopomněl se přitom rozkošnicky pomazlit s jeho zadečkem. Tmavovlasý se tiše zasmál, obemknul paže okolo Miho krku a ukořistil si z jeho lákavě našpulených rtů lačný polibek. Kyu s žárlivým povzdechem odvrátil pohled. Ať jsou ti dva jakkoli hezounký páreček, tohle on rozhodně vidět nemusí.
O to milejším pro něj bylo překvapením, když za sebou zakrátko uslyšel jeho kroky. Nevěděl proč ani jak, uvědomil si to vlastně až poté, co se mu Taemin svěřil se svou podivnou schopností bezpečně podle vůně identifikovat Minha, ale vždy a s naprostou přesností dokázal intuitivně rozpoznat Zhoumiho přítomnost. Ale pokud jde o krev… neměl by být spíš schopen odlišit od ostatních Sungmina? Sungmina, jasně… Kyuhyunovu tvář zkřivil nehezký úšklebek. Co by se na tak průměrné krvi asi tak mohlo dát odlišit? Nanejvýš krevní skupina.
Jistě, Minova krev byla dobrá, ale tím naprosto nejobyčejnějším způsobem. Při jejím pití se nikdy nedostával "do rauše" (jak rád říkával Taemin), byla to prostě jen fádní, jednotvárná rutina. Nu což, tohle se přežít dalo, ale… Černovlásek znechuceně potřásl hlavou. Sex se Sungminem ho začínal naplňovat pocitem nefalšovaného odporu. Nepřinášel mu absolutně nic. Spíše bral. Ubíjel ho.
Ne, že by byl Kyu kdovíjaký romantik, avšak poslední dobou častokrát zatoužil po milování s někým… k němuž ho váže opravdový cit. Jako k Yesungovi. Jenže Yesung… ten byl pro něj jako bůh. Naprosto perfektní a naprosto nedosažitelný. Tudíž vyjma Yesunga… Cho se v zamyšlení hryzl do rtu a střelil mlsným pohledem k Zhoumimu. Hmm, dokonale rovnocenná alternativa…
"Copak, lásko, vypadáš nějak sklesle," rozesmál se Mi a štípl Kyuhyuna do tváře.
"Ještě aby ne!" Mladší uraženě odfrkl. "Tvá sestra nemá absolutně žádný vkus abys věděl! Jak mohla dát Henrymu přednost přede mnou?! Ts!" Náhle však zbledl, vytřeštil oči a klapl pusou jakou ryba na suchu. "Nedáváš na její mínění, že ne?!"
"Kdyby ano, už jsem od tebe dávno s křikem utekl."
"Haha." Černovlásek dotčeně našpulil pusu.
Zhoumi se smíchem objal trucujícího Kyua kolem ramen. "Smím vědět, kdy přesně jsi ztratil smysl pro humor? No tak, Kyuhyunnie, neříkej mi, že tě to Meiino odmítnutí fakt tak sebralo!"
"Je to přece tvoje sestra…"
"No a?"
"Nooo… chci aby mě měla ráda…"
Mi se pobaveně ušklíbl. "Má přízeň ti snad nestačí?"
"He?" Kyuhyun nejdřív překvapeně zamrkal, načež se zářivě usmál, ovinul staršímu ruku kolem pasu a opřel si hlavu o jeho rameno. "Miluju tě, MiMi," zapředl jako ta nejspokojenější kočka.
To prohlášení Zhoumiho upřímně zaskočilo. Svraštil čelo a šťouchl chlapce pěstí do paže. "Nepřeháněj."
"Já nepřeháním," ohradil se Kyu a obkreslil prstem linii Miho krku. "Hele, můžu se na něco zeptat?"
Starší černovlásek tázavě pozvedl obočí.
"Jsem hezčí než Henry?"
Mi trpitelsky zaúpěl. "Kyu, prosím tě…!"
"Tak jsem nebo ne?"
"To je přece věc názoru."
"Ano, a já chci znát ten tvůj."
"Budu odpovídat jedině v přítomnosti svého právníka."
Kyuhyun se zamračil. "Tak jinak - máš mě radši než Henryho?"
Zhoumi obrátil oči v sloup a chňapl černovláska pod loktem. "Pojď," vyzval ho a táhnul ven z auly, v níž ponenáhlu zůstali jaksi úplně sami. Což si vzápětí uvědomil i Kyu.
"Bojíš se zůstat se mou sám v jedné místnosti?" zavrněl staršímu do ucha, ve tváři jeden ze svých nejděsivějších ďábelských šklebů.
"Ehm… ne?"
"Hmm," Cho si olízl rty, "a myslíš, že je to moudré, kotě?"
Mi se potměšile ušklíbl. "Jen zkus něco nepřiměřeně nemravného a začnu ječet. A věř, že já umím ječet. Lepší hysterku bys jen těžko pohledal."
Kyuhyun zamyšleně pokýval hlavou. "Chápu, příště si s sebou vezmu chloroform."
"A já paralyzér."
"Ty abys neměl poslední slovo, co?" Mladší se smíchem šťouchl bokem do Zhoumiho a společně vešli do přestavěného jídelního sálu.
Stoly, prohýbající se pod spoustami a spoustami druhů nesmírně chutně vyhlížejícího jídla, stály v pedantky přesných rozestupech podél zdí, takže volný prostor ve středu sálu mohl pro dnešní den zastávat funkci tanečního parketu.
"Hele, támhle je Siwon," poukázal Kyuhyun, popadl Miho za rukáv a vykročil ke jmenovanému.
"Kyu?"
"Copak?"
"Tví rodiče… tady nejsou?" zeptal se starší trochu překvapeně.
"Nemají čas," zalhal Kyuhyun automaticky. Ve skutečnosti domů pozvánku na slavnost vůbec neposlal. Neměl sílu vidět tátovu vyhublou, strhanou tvář, jež až děsivě odrážela všechny ty chmury, vyčerpání a bolest, které mu zas a znova připravovalo matčino šílenství…
"Co to ten vůl dělá?" Zhoumiho nevěřícný hlas jej vrátil zpátky do přítomnosti. Zadíval se stejným směrem jako on, tedy na Siwona, a s velmi konsternovaným výrazem potvrdil jeho domněnku: "Zírá na Yesunga. A kurva! Siwon zírá na Yesunga. Blíží se apokalypsa, či co?!"
"Tak to je v háji," zabručel si starší mladík pod neexistující vousy. "Siwone, co to sakra - !"
"Všiml sis někdy, jak má Yesung sexy zadek?" vyhrkl Won nadšeně.
"Co - co - co - co - COŽE?!" vyprskl Kyuhyun.
Siwon se uštěpačně zašklebil. "No zadek. Jak bych ti to jen… á, no jasně! To je ta část MiMiho těla, které v hodinách zpěvu tak rád věnuješ pozornost."
Kyuhyun se užuž nadechoval k nějaké břitké odpovědi, avšak Zhoumiho pohled zaujatě upřený na Yesungovo pozadí ho dokonale uzemnil. "Ty taky??"
Mi se na něj vesele zazubil. "Myslím, že máme žhavého adepta na titul 'Nejhezčí zadek Akademie Černých bratří'," podotknul uznale.
Kyuhyun přelétl očima z jednoho na druhého, pokrčil rameny a zahleděl se dle jejich příkladu na profesorův pevný, krásně tvarovaný zadeček vyzývavě se rýsující v upnutých černých džínách… Černovláska polilo horko. Nasucho polkl. Sakra! Jak to, že si nikdy dřív nevšiml, jak úžasný zadek Yesungie má?!
Zato Yesungovi náhle přeběhl mráz po zádech. Proč má takový pocit, že se mu někdo snaží vypálit díru do - . Přimhouřil oči a zamračeně natočil hlavu na stranu. Když však spatřil, kdo na něj s takovým zájmem hledí, vyprskl smíchy.
"Omluvte mě," usmál se na Leeteuka a Kibuma, otočil se na podpatku a zamířil ke trojici studentů, jimž dosud poskytoval tak výživný výhled. "Choi, Zhou a Cho. To se dalo čekat. Mohu vědět, co vás na mé maličkosti tolik fascinovalo, pánové?"
"Hehe, pane profesore," Siwon se nervózně podrbal na hlavě, "nooo, víte, obdivovali jsme vaše… no… to…"
"Kalhoty!" vyhrkl zuřivě Kyuhyun.
Zhoumi se musel hryznout do rtu, aby se hystericky nerozchechtal.
Sungovy rty se zvlnily v pobaveném úšklebku. "Hm, tak kalhoty?"
"Ano! Snažíme se držet krok s Zhoumim a pěstovat si módního ducha," pokýval Kyu vážně hlavou a dloubl chechtajícího se Miho loktem do žeber. "Rozlišujeme si obzory."
"Ach tak," profesor s ironickým pousmáním chápavě přitakal.
Kapela v čele síně zahájila další sérii pomalých tanečních skladeb. V Yesungových hlubokých temných očích zahořely dva rošťácké ohníčky. "A co byste řekl tomu, rozšířit si obzory i v další kulturní oblasti, pane Cho?" Udělal elegantní pukrle a natáhl ke Kyuhyunovi ruku. "Smím prosit?"
"Eh?" vydal ze sebe černovlásek inteligentně. S výrazem Alenky v říši divů hleděl na Sungovu drobnou dlaň, snaže se pochopit význam oněch dvou prostých slov. On… se mnou… chce tančit?
Yesung povytáhl obočí a naklonil hlavu na stranu. "Nebo mi snad dáš košem?"
Siwon trpitelsky zafrkal a bez okolků žduchnul omámeného Kyuhyuna do zad. "Tak jdi, ty idiote!"
Nejmladší zděšeně zaječel, zamával pažemi jako opeřenec snažící se o vzlétnutí, klopýtl vpřed a padnul přímo na Yesunga.
Siwone, ty zatracená děvko, já tě zabiju!
"Ehm, Kyu, mohl bys…"
Kyuhyun vytřeštil oči a zrudnul jako rak, když si uvědomil, že to heboučké a kulaťoučké, co svírá v dlaních, je profesorovo prvotřídní pozadí. "O - omlouvám se!" vypískl hlasem minimálně o dvě oktávy vyšším, na mysli zběsilý úprk a zahrabání se hluboko pod zem. Než však stačil cokoli z toho uskutečnit, přitáhl si jej Sung zpátky k sobě, ruce mu položil na ramena, s líbezným pousmáním zavrtěl hlavou a výmluvně pokynul k tančícím párům.
Černovláskovi spadla čelist. To myslí vážně? Jako fakt…? Ale sakra, vždyť si o mně musí myslet, že jsem totální pako! A kretén! A úchyl…!
Ale ty jsi úchyl.
Moralizující vnitřní Kyuhyune, zdrž se komentářů! Ehe? Tak moment. Vnitřní Kyuhyun? Cože?? No super, už mi regulérně hrabe… Huéééé, Yesung se mnou chce tančiiiiit!
Koutky Kyuhyunových úst se zvedly v maniakálním úsměvu. Popadl profesora za pas, otočil se s ním o tři sta šedesát stupňů a za Yesungova bujarého zavýsknutí společně odklusali/odtančili směr parket.
"Právě jsem něco pochopil," pronesl Siwon nesmírně vážným tónem a pro zdůraznění svých slov ještě vážněji pokýval hlavou. "Yesung je uke."
Zhoumi vykulil oči, naprázdno klapl pusou a zalapal po dechu, načež propukl v nekontrolovatelný záchvat smíchu. "Siwone, ty vole! Už nadosmrti se té… představy nezbavím!"
"Jaké představy?" zeptal se zvědavě Minho, vytáhl se na špičky, objal svého přítele zezadu kolem pasu a opřel si bradu o jeho rameno.
Mi před sebou rukama naznačil imaginární plátno. "Představy Kyuhyuna šukajícího Yesunga."
"A do háje!" Tmavovlásek zabořil obličej do jeho zad a rozchechtal se. "Sakra! Sakra! Sakra! Tahle vidina mě bude odteď pronásledovat při každé hodině magie!" Smích jej však zničehonic přešel, celé jeho tělo se instinktivně napjalo a vzápětí zachvělo podvědomým strachem. Co se to se mnou děje? Minho strnule pootočil hlavu na stranu a střetnul se s pronikavě lačným pohledem neznámého muže, osaměle stojícího ve stínu pravého křídla dubových dveří. Nebyl příliš vysoký, měl výrazně řezanou tvář a krátké hnědé vlasy s ofinou odbarvenou na blond. Mohlo mu být kolem pětadvaceti a byl svým způsobem vlastně i velmi přitažlivý. Ale ten jeho pohled… Po Minhově páteři přeběhl další mrazivý záchvěv. Proč si mě tak prohlíží?
"Co to vidí oko mé! Že by názorný příklad toho, jak vypadá obraz neskonalého štěstí?" ozval se kousek od něj Keyův jízlivý hlas.
Minho se od neznámého prudce odvrátil a tázavě se zadíval na svého spolužáka, který ruku v ruce s Onewem postával vedle Siwona a právě příchozího Donghaeho. Ten se jako vždy se zamilovaně oddaným výrazem zbožně tisknul k Wonovu boku.
"Ale, ale snad bys nežárlil, Keyi?" ušklíbl se starší Choi.
Blonďák na něj vyplázl jazyk. "No, vzhledem k tomu, že jediný cit, který k Yesungovi přechovávám, je zatraceně hluboký respekt… hm, díky, ne. Ačkoli sexy chlap to je, o tom žádná…"
"Jo, sexy uke. Tudíž nic pro tebe."
"He? Yesung a uke?" Keyovi spadla brada. "Děsivej, démonickej Yesung, že je uke?"
"A proč ne?" Siwon pokrčil rameny. "Ty jsi nejen děsivý, ale i protivný a zlomyslný. A taky uke."
"Ano, jenže já tuto nectnostnou skutečnost vyvažuji svou okouzlující roztomilostí a andělskou krásou. Viď, miláčku?"
"Samozřejmě, broučku," usmál se zářivě Onew a pohladil Keyho po líci. Poté zamyšleně zvedl zrak k Siwonovi. "Nezávisí ale taky na tom, s kým profesora Yesunga hodláš spárovat?" podotknul a poklepal si ukazováčkem o spodní ret.
Donghae přikývl. "Taky si myslím. Protože posuzovat jen podle Kyuhyuna je, řekl bych, dost neobjektivní. Ten by udělal ukeho i z tebe."
Won dotčeně pohodil hlavou. "Ze mě teda rozhodně ne!"
Zhoumi jejich hovor vnímal jen na půl ucha. Soustředil totiž většinu své pozornosti na to, aby se udržel na nohou, zahnal mžitky před očima a uklidnil hlubokými, dlouhými nádechy svůj žaludek, jenž při náporu intenzivní vlny Minhova strachu, která bez varování zaútočila na jeho nitro, udělal dvojité salto vzad. Už kolikrát se na něj přenesl záchvěv některé z Minhových silných emocí jako štěstí, vztek nebo rozrušení a Miho tento důkaz jejich magického pouta naplňoval neutichajícím pocitem nefalšované hrdosti. Ale to, co pocítil teď… Zhoumi se otřásl hrůzou a pohladil svého přítele konejšivě po předloktí.
Minho se k černovláskovi přitulil ještě zoufaleji. Začínal toho mít plné zuby. Zezadu si ho s jakousi zvrhlou fascinací prohlížel ten chlap a zleva po něm starostlivě a zároveň nepokrytě zvídavě pokukovali Key a Siwon. Copak je nějaký exponát v muzeu?! Tiše zavrčel, prudce obrátil hlavu na druhou stranu… a strnul podruhé. Tak jo, bude si s Taeminem muset opět promluvit. Protože z toho ustaraně zamilovaného kukuče by i blbý poznal, že… Co vlastně? Že ze sebe dobrovolně nechává dělat Taeminovu osobní ledničku? Nebo že se spolu skoro denně tajně scházejí, aby si alespoň na malou chviličku navzájem užili jeden druhého? Minho vzdychl, zavřel oči a opřel si hlavu o Zhoumiho záda. Jakkoli však měl Taemina rád, tohle byl člověk, kterého miloval. Nedokázal si představit, že by Miho ztratil. Tak proč tolik riskoval? Sám nevěděl.
Zadumaný Zhoumi, už hezkou chvíli pokradmu sleduje Taemina, zatrpkle svraštil čelo. Ne, ať se snažil sebevíc, za Minovy přítomnosti prostě nedokázal nepřemýšlet nad svými postupem času nashromážděnými poznatky a dohady. Věděl, že mu Minho něco tají. A věděl, že to něco souvisí právě s Taeminem. Ale nenechme se zmást, nejednalo se o žádné žárlivé teorie Minhovy věrnosti, ačkoli o ní už několikrát v duchu polemizoval. Kdepak, šlo o tajemství, které se Taemin tak úzkostlivě snažil utajit před okolním světem. A hádal, že to samé tajemství skrývají také Siwon, Kyuhyun a podle všeho i Key. A Minho to tajemství zná. A možná… Zhoumi přimhouřil oči a zrentgenoval pohledem Donghaeho a Onewa. Možná nejen Minho.
•••
"Zhoumi, říkal jsi, že se spolu musíte rozloučit, ne si to rozdat!" zašklebil se Siwon a počal značně netrpělivě podupávat nohou.
Černovlásek, nepřestávaje věnovat péči Minhovým rtům, pozdvihl ukazováček na znamení "ještě minutku". Zato tmavovlásek, sedící na parapetu s nohama omotanýma kolem Miho pasu, tak optimistický nebyl a zvedl raději rovnou celou dlaň.
Won s mučednickým povzdechem protočil oči. "Tak já jdu napřed."
Odpovědí mu byly dva spokojeně pozdvižené palce.
Siwon proklusal přes pozemky k severnímu křídlu hradu a za dlouhého, hlasitého zívnutí vešel dovnitř. Dneska už má dost. Napustí si horkou vanu, vleze do postele a zítra vstane nejdřív před polednem. Jo. Černovlasý si pro sebe rozhodně pokýval hlavou, načež se letmo pousmál. Vyčerpaný, nevyčerpaný, byla to fajn sobota. Přinejmenším proto, že tetu Min Yeoung a Zhouovy vždycky rád vidí.
Zahnul ke dveřím svého a Minhova pokoje, natáhl ruku ke klice, ale vzápětí ustrnul v pohybu. Dveře byly pootevřené. Co to ksakru…! Won, mračící se jako bouřkový mrak, vztekle napochodoval dovnitř. A hrůzou vytřeštil oči.
Vprostřed pokoje stál Heechul. Heechul s pistolí přiloženou ke spánku.
Ze Siwonova hrdla se vydral hysterický výkřik. Bez váhání se vrhl vpřed.
Budovu rozechvěl zvuk výstřelu.
Totálně boží tohle, fakt že jo!
A Heechul jako fakt umírá nebo by si taky dal jen něco červenýho na pití, hm?
Já věřím, že se Chulovi nic nestane, protože Siwon přece ovládá vzduch, foukne na něj a pistole odletí někam dopryč no ne?
Já přečetla včera všech devět dílů najednou a úplně jsem zapomněla okomentovat, tak to doháním dneska. To bys nevěřila, ale mně se o tom i zdálo! Fakt tyjo... Asi nejvíc mě štve ta Taeminova situace. Já bych mu Minha tak moc přála, ale zase když on je miláček se Zhoumim neodlučitelnej. Bylo by pěkně na prd rozbít fungující vztah. A bohužel na "páry", kde jsou tři lidi, nevěřím. Vždycky bude jeden navíc a to nedělá dobrotu.
Ale tohle nechám na tobě. Jen pěkně piš, ať nečekám dlouho
Uuuuf, konečně jsem po dlouhé době zase narazila na nějakou fajn povídku. To se mi nestává často. Máš tu všechno, co potřebuju. Prostě krásně, napínavě, zajímavě a HLAVNĚ vtipně píšeš, neděláš chyby, což je docela zásadní (někdy mě to i od čtení odradí, když je to fakt děs) a tolik párů... chvíli jsem potřebovala, abych se zorientovala, ale zvládla jsem to a je to fajn, že ty páry docela rovnoměrně střídáš
(Jen tak mezi náma by mě zajímalo, jak to bude s Donghaem. Nevypadá totiž, že by o něj Siwon stál - Heechul totiž neumře!... a samotnýho je mi ho líto) Jsem hrozná, už držím klapačku
Pokud mi budeš něco na ten nechutně dlouhej koment chtít odepsat, tak můžeš reagovat tady. Zaklikla jsem si tu ten email, takže mi tam přijde upozornění
Na mým blogu bych stejně asi zapomněla, na co že to vlastně odpovídáš 