close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Škola prokletých - 10. díl a.

26. listopadu 2012 v 19:51 | Nagasaki Nicolca |  Škola prokletých
•Chci fanfáry! A konfety! A bystu! A zlatý náhrobek! Už mlčím, vím, že si nezasloužím ani jedno.xD
Chcete tip na pěknou gay romanci? Doporučuju hongkongský film Bishonen (1998). Řeknu vám, Daniel Wu je tam fakt kus! Už kvůli němu to stojí za shlédnutí!:3
No nic, k povídce: Radši se nevyjadřovat.xD Jen bych prosila, abyste mě za ten konec nezabíjeli, miláčkové. Věřte, že mám s onou osobou ještě spoooustu plánů...•



Za pět set let se toho spoustu změnilo. Něco postupně a mírněji, něco rázně a radikálněji. A školní slavnosti na Akademii Černých bratří patřily podle Jonghyunova názoru právě do té druhé kategorie.
Pódium, osvětlení, ozvučení… dokonce i hlediště narvané k prasknutí. To vše evokovalo dojem, že je jeviště přichystáno pro koncert nějaké světově známé superhvězdy. A přítomné publikum tu přitom neuvidí nic víc, než vystoupení několika studentů střední školy… Jonghyun zavrtěl hlavou a zabořil se pohodlněji do polstrované židle.
Světla v aule náhle začala tlumit svůj jas, až zhasla úplně. Okamžik nato se rozzářilo pódium, na němž se sklopenými hlavami stálo devět chlapců. Hyun zbystřil svou pozornost. Musel uznat, že i kdyby ta kuřata neuměla ani zpívat, ani tančit, tak přece bylo na co koukat.
Ozvala se hudba. Vysoký černovlasý mladík stojící v čele celé devítice se energicky chopil svého mikrofonu, čtyři další zpěváci postupně následovali jeho příkladu. A začala show.
Příjemně překvapený Jonghyun se zaposlouchal do působivě podmanivých barev jejich hlasů, přičemž neméně zaujatě sledoval i zbývající čtveřici chlapců, jež rozdělena po dvojicích po stranách píseň s téměř profesionální precizností doplňovala tanečními kroky.
Hyun celou skupinu přelétl očima. Dva tanečníky nalevo přešel téměř bez povšimnutí, hnědovlasého, zrzavého i nejvyššího černovlasého zpěváka jakbysmet. Avšak zbylé tváře si prohlížel pečlivě a zkoumavě, jednu po druhé, jakoby si chtěl do paměti vrýt každičký, byť jen nepatrný detail. Dva černovlasí chlapci, jeden vysoké svalnaté postavy - byl to ten, který zahajoval písničku -, druhý o něco menší s bezkonkurenčně nádherným hlasem, a na pravé straně drobný dlouhovlasý hoch, předvádějící své dechberoucí taneční číslo. Jonghyun sklouzl pohledem z dlouhovláska k poslednímu tanečníkovi… a v naprostém úžasu smíšeném s nevěřícnou hrůzou zalapal po dechu. To přece není možné…
"Leeteuku?"
Oslovený se k němu se zářivým úsměvem na rtech otočil. "Ano?"
"Ehm." Jonghyun si nervózně odkašlal. "Mohu se zeptat, kdo je ten tmavovlasý chlapec? Ten… úplně napravo?"
Teuk se zahleděl k pódiu. "Á, to je Choi Minho. Jeden z našich nejlepších studentů. Má neobvykle výjimečné nadání pro oheň," odpověděl, avšak když viděl, jak druhý muž nezdravě bledne, starostlivě svraštil čelo. "Hyune? Děje se něco?"
"N - ne," zalhal hnědovlasý a spěšně potřásl hlavou. "To nic." Věnoval Leeteukovi široký úsměv a obrátil svou pozornost zpátky k jevišti.
Stejné jméno přece ještě nic neznamená. A ta děsivě přesná podoba... Možná... možná to byla jen hra světel... možná se spletl, možná... Ne. Ten chlapec skutečně vypadal jako on.
Bylo to až sentimentální. Vždyť... v tomhle sále se spolu setkali poprvé. Tady propadl jeho kouzlu. Tady zpečetil svůj osud. Tady nadobro zaprodal svou duši ďáblu...
Nenáviděl plesy. Nenáviděl tu aristokratickou faleš, ty strojené úsměvy. Nenáviděl ten hloupý, hektický povyk pro nic. Ale co ho dopalovalo nejvíc, byly všechny ty vtíravé obtloustlé hraběnky a komtesy. "Tak kdy už bude svatba, vikomte?" ptaly se a připitoměle se u toho chichotaly. Nikdy! měl vždy chuť zaječet. A hádal, že Jessica je na tom úplně stejně. Přátelí se spolu přece už od dětství, tak jak po nich rodiče mohou chtít, aby se vzali?! Nemilují se. A navíc, jeho ženy jako objekty touhy nikdy nijak zvlášť nepřitahovaly...
Otrávený Jonghyun se prosmýkl kolem starého vévody Ima a jeho manželky. Se znaveným povzdechem si z očí stáhl zelenozlatou masku a zamířil k otevřeným dveřím do zahrady.
"Jonghyune! Pojď sem k nám! Chci tě někomu představit!" Matčin pisklavý nekompromisní hlas šlehl vzduchem jako bič. Jonghyun se neochotně otočil. Někomu? Dalšímu senilnímu dědkovi nad hrobem? Vykročil k matce. Její společník stál skrytý za střízlivě zdobeným sloupem antického vzhledu. Na znamení pozdravu Jonghyun letmo políbil matčinu ruku, neznámému se mírně poklonil. Poté zvedl zrak a... okouzleně zalapal po dechu.
Stála před ním nadpozemsky půvabná bytost, nádhernější než nejkrásnější sen. Byl to ten nejúchvatnější muž, jakého kdy Jonghyun spatřil. S tělem boha a obličejem anděla. Mladý vikomt zbožně hleděl do jeho překrásné tváře orámované lokýnkami dlouhých tmavých vlasů, na mysli jen jedinou myšlenku. Jaké by asi bylo smět líbat ty plné, hříšně smyslné rty?
"Vaše Excelence," zapředla matka, "dovolte mi představit Vám svého syna Jonghyuna."
Tmavovlasý si s čarokrásně oslňujícím úsměvem sundal černobílou masku prošívanou stříbřitými nitkami a upřel na Jonghyuna své veliké čokoládové oči. "Je mi velkým potěšením, že Vás poznávám, vikomte Kime." Jeho hluboký, podmanivý hlas byl sladší než rozpuštěný karamel. "Mé jméno je Choi Min Ho."
Anděl. Tehdy si opravdu myslel, že potkal anděla. Jonghyunova tvář se zkřivila v hořkém úsměšku. Jak šeredně se tenkrát mýlil…

•••

"Brááškoo!" Šumějícím sálem se rozezněl nadšený dívčí hlásek.
"Mei!" Zhoumi s širokým milujícím úsměvem ve tváři roztáhl ruce a sevřel svou malou sestřičku v náručí.
Černovlasá dívenka mu zavrtala hlavu do ramene, načež zvedla svůj obličejík porcelánové panenky, zamrkala dlouhými černými řasami a vykulila na něj své tmavé mandlové oči, v nichž se odrážela nelíčená dětská náklonnost a bezmezný obdiv. "Byl jsi úplně nejlepší! Nejlepší ze všech!" vypískla a sevřela látku bratrovy černé košile v pěstičkách. Avšak náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, se její nálada diametrálně změnila. Zamračila se, svraštila čelo a našpulila rtíky a její brada se roztřásla v jasné předzvěsti pláče.
"Copak?" broukl ustaraně Mi a pročísl Meiny dlouhé černé vlásky. "Děje se něco?"
"Stýskalo se mi," fňukla Mei a opřela si hlavu o jeho hruď. "Je to otrava. Chtěla bych… chtěla bych, aby ses vrátil domů…"
Zhoumi setřel slzičky z dívčiných bledých lící. "Zlatíčko, vždyť víš, že to nejde. Musím chodit do školy," připomněl jí a s úsměvem šeptem dodal: "Proto, abych se perfektně naučil ovládat tohle." Natáhl před sebe ruku, z níž se specifickým zasyčením vyšlehl vysoký zářivý plamen.
Mei fascinovaně zalapala po dechu. Chvíli plamen tančící v bratrově rozevřené dlani zvědavě pozorovala, načež k němu opatrně natáhla ručku. Příjemně sálal. "Mi? Budu taky umět čarovat až vyrostu? To by totiž bylo super! Júúú, já bych chtěla umět lítat! Umíš lítat?"
Černovlasý se smíchem zavrtěl hlavou. "K létání potřebuješ mít nadání pro vzduch."
Mei zadumaně kývla. "Aha, takže - ."
"Takže jestli budeš chtít, přemluvíme spolu Siwona, aby ti to předvedl, jsi pro?" ozval se za nimi Minhův hluboký hlas, v němž se téměř hmatatelně odrážel veselý úsměv.
Dívenka nadšeně zavýskla, vytrhla se z Zhoumiho náruče a rozběhla se k tmavovláskovi. "MINHOOO!" zaječela nefalšovaným fanynkovským vřískotem (pozn. autorky: a to je jí teprve pět…) a pevně mladíka objala kolem pasu.
To u pódia se mezitím poněkud pedofilně rozplývali, žvatlali a ňuníkovali Kyuhyun s Henrym.
"Zhoumi má tak joztomilou sestřičku!"
"Je kjásná úplně stejně jako on!"
"Hm, myslíš, že byl MiMi taky tak rozkošný dítě?"
"MiMi byl určitě ještě rozkošnější!"
"Áááách… Představ si ho v dupačkách!"
"Nebo v bodýčku!"
"Nebo nahatýho v plínce!"
"Nebo nahatýho a bez plínky!"
"Kjááá!"
"Vy dva byste se měli jít léčit," zahučel Taemin. A to si ještě včera myslel, že Henry je z nich ten normálnější. S povzdechem zavrtěl hlavou a zamračeně a naprosto nezainteresovaně se zadíval na zástup lidí, proudící ven z auly. Náhle však jeho pozornost i myšlenky, které jaksi samovolně začaly pojednávat o pedofilních středoškolácích a malých nahatých MiMících, kteří se nenadále změnili v jednoho sedmnáctiletého nahatého Minha, upoutala manželská dvojice, jež se právě vroucně vítala a objímala s Zhoumim. Veškerá Taeminova apatie v mžiku opadla. Na Miho rodiče byl totiž vskutku až nehorázně zvědavý. Snad se za tím skrývala nějaká kapka škodolibosti, tu však okamžitě vystřídal pocit naprostého ohromení. Zhoumiho matka mu totiž svým kouzlem dočista vyrazila dech.
Její jemně řezaná tvář, orámovaná havraními vlasy stylizovanými do mikáda à la Kleopatra, vyzařovala osobitým, uhrančivě elegantním půvabem. Porcelánová pleť, tmavé mandlové oči, krásně tvarované rty… A ten nápadný nos, který Zhoumi jak vidno zdědil po ní, kupodivu tento okouzlující dojem nijak nekazil. Spíš naopak. Dodával jejímu vzhledu na jakési aristokratičnosti, již ještě umocňovaly její vysoká, extrémně štíhlá postava a výrazné klíční kosti. Ano, byla skutečně krásná. Svým vlastním neotřelým způsobem. Stejně jako její syn, uznal neochotně a trochu zahanbeně Taemin.
Také Zhoumiho otec byl vysoký a štíhlý. Měl krátké a tmavé, již mírně ustupující vlasy a dobronzova opálenou kůži, jež silně kontrastovala se světlou pokožkou jeho manželky i obou dětí. Jeho tvář byla vcelku pohledná, avšak vesměs působila docela všedním dojmem. Sečteno, podtrženo, jediný výraznější rys, který Mi po svém otci zdědil byl ten široký okouzlující úsměv, jímž zas a znova dostával své okolí do kolen.
"Zhoumi, zlatíčko!"
Min s pozdviženým obočím sledoval, jak se černovlásek překvapeně otáčí za tím sladce zvonivým ženským hlasem, jenž jej s tak nefalšovaným zalíbením a laskavou, téměř mateřskou něhou oslovil. Jeho majitelkou byla drobná bruneta, jejíž dlouhé, vlnité vlasy, svázané ve vysokém ohonu, oslňovaly odlesky zářivých kaštanově měděných odstínů. Taemin na ni zůstal konsternovaně hledět. Její veliké čokoládové oči a plné rty mu totiž byly až přespříliš povědomé…
"Pa - paní Choi," vyhekl Zhoumi, když ho žena sevřela v úctyhodně mocném objetí. Úsměv z tváře mu však ani na okamžik nezmizel. "Tak rád Vás vidím!" prohlásil s upřímnou radostí, načež se ale, v obličeji náhle prozíravě vážný, obezřetně rozhlédl kolem. "Je… je tu i Váš manžel?"
Taeminovi spadla čelist. Zhoumi se zná s Minhovou mámou. Minhova máma evidentně ví, že Zhoumi chodí s jejím synem. A aby toho nebylo, Minhova máma Zhoumiho naprosto nepokrytě zbožňuje.
Choi Min Yeoung znechuceně potřásla hlavou. "Ne. Je v práci, jak jinak. Sice měl mít dneska volno, ale… to on radši bude důležitě popíjet kafíčko s kolegy, než aby přijel navštívit vlastního syna. Ts, kdybych před těmi sedmnácti lety věděla, že si beru ignorantského homofoba… vyrazila bych s ním dveře!"
"Nepřeháněj, Min Yeoung," zamračil se Zhoumiho otec, "třeba opravdu musel…"
"Tak ty stojíš na jeho straně, Chine?!" Bruneta zaprskala jako lítá šelma. Na to, jak drobounká byla, uměla budit skutečnou hrůzu. Miho táta okamžitě složil zbraně.
"Já nestojím na ničí straně," odvětil, bezelstně pokrčil rameny a zvlnil rty ve speciálně oslnivém, odzbrojujícím úsměvu. "Já jsem Švýcarsko."
Zhou Ling sjela svého muže kritickým pohledem a s nesouhlasným výrazem ve tváři si poklepala nehtem o bradu. "Není Švýcarsko náhodou takový zelenooký mladíček s rozcuchanými světlými vlasy skoro po ramena?"
"Co prosím?" Chin na ni nechápavě vyvalil oči.
"HETALIEEE!" zařval Mi.
"VODKAAA!" zajásala Ling.
"A IVAAAN!" Aby toho nebylo málo, černovlásek si začal polohlasně prozpěvovat Marukaite Chikyuu - verzi Ruska.
"Ach bože." Zhoumiho otec si s povzdechem promnul kořen nosu. "Držet krok s myšlenkovými pochody těchhle dvou magorů je občas opravdu nad moje síly… Snažně doufám, že aspoň Mei zůstane normální…"
"A já zase snažně doufám, že si naši hoši jednou adoptují dítě…" broukla zasněně Min Yeoung, dívajíc se na svého syna s Miho sestrou v náručí jako na svatý obrázek. Všechna její zlost byla okamžitě tatam.
Zato Zhoumi zděšením polkl sibiřskou zimu a s mírně zrudlými tvářemi se otočil k brunetě. "Ehm, no… nad tím jsme opravdu zatím… jaksi nepřemýšleli. Ani čistě teoreticky…"
Min Yeoung nespokojeně našpulila rty. "Ale no tak, vždyť víš, že Minho děti zbožňuje!"
"Hm, a děti zbožňují Minha," zabručel Mi. Kdoví proč si vzpomněl, jak loni v městském parku potkali tu rozdováděnou skupinku dětí, jež si na hřišti hrála s míčem. Pojednou se jim míč zakutálel až k jejich lavičce, a tak ho Minho jednomu z dítek, které bylo pro balón vysláno, asi šestileté holčičce, s úsměvem podal. Děvčátko na tmavovláska chvíli jako očarované hledělo, načež se zdvořilým poděkováním sebralo míč, rozběhlo se zpět za svými kamarády a nadšeně přitom pištělo: "Potkala jsem prince!". "Jenže mě se většinou bojí," podotknul s úšklebkem, když si vybavil ty bázlivé výrazy Meiiných kamarádek, kdykoli měl tu čest je o prázdninách potkat, jak pobíhají po domě v růžových princeznovských šatech a máchají přitom třpytivými kouzelnými hůlkami.

•••

"Á, Minho, drahoušku," zanotoval za tmavovláskovými zády sladce Kyuhyun, "seznámíš nás s Zhoumiho sestřičkou?" A aniž by počkal na odpověď, s nebezpečně zářivým úsměvem se sklonil k Mei. Ta trochu vyděšeně ucouvla a sevřela ve své ručce Minhovu dlaň o něco pevněji.
"Nemusíš se bát, zlatíčko. To jsou kamarádi tvého brášky," sdělil jí konejšivě Minho, nekomentuje Kyuovo přehnaně familiární oslovení.
Černovlásek si vyměnil významný pohled s Henrym. "A tví snad ne?" otázal se poněkud dotčeně.
Minho se ušklíbl. "No, v tvém případě si tím nejsem tak úplně jistý. Jsme kamarádi?"
"Já vlastně nevím… Ale můžem' to zkusit." Kyuhyun nonšalantně pokrčil rameny. "Pokud mají tví kámoši dovoleno osahávat ti přítele…"
"O tom si ještě promluvíme," odtušil suše tmavovlasý, než se obrátil zpátky k obezřetně se tvářící Mei. "Tohle jsou Kyuhyun a Henry," představil jí culící se dvojici a polohlasem dodal: "A jen tak pro zajímavost, oba mají až přílišnou slabost pro tvého bratra."
Ry naprázdno klapl pusou a zrudl až po kořínky vlasů; Kyu s úsměškem na rtech souhlasně pokýval hlavou.
Dívenka chlapce zrentgenovala zkoumavým, prozíravým pohledem. "Já jsem Mei," pronesla překvapivě pevným hlasem a uctivě se jim uklonila. Jakmile znovu zvedla hlavu, zakotvila svýma tmavýma panenkovskýma očima na Kyuhyunovi. "Hezky zpíváš…" konstatovala uznale.
Černovlásek se zářivě usmál a, za vidinou pohladit děvčátko po hlavě, natáhl ruku k jejím dlouhým havraním vlasům. "Děkuju, to je od tebe - ."
Mei však rázně ustoupila o krok vzad. "… ale bojím se tě."
"He?" Kyuhyunovi zamrzl úsměv na rtech. "Bojíš? Proč se mě bojíš?"
"No… já vlastně nevím… ale naháníš mi hrůzu," odvětila upřímně Mei. Ještě chvíli nerozhodně přešlapovala na místě, načež s odhodlanou tváří opustila bezpečnou zónu vedle Minhova boku, opatrně obešla zhrzeného Choa a se zářivým usmáním se chopila Henryho dlaně.
Zrzek na ni v němém údivu vykulil oči. Když mu ale došel význam celé téhle situace, zatvářil se nadmíru samolibě a vrhl Kyuhyunovým směrem triumfální škleb. A mě má ráda a tebe ne, heč!
"Hele, Mei, měla jsi už tu čest setkat se s Naylou - s Zhoumiho kočkou?"
Černovláska překvapeně zamžikala řasami. "Bráška má kočku?"
"No a jakou!" zazubil se vesele Ry. "Chtěla bys ji vidět?"
Mei horlivě přitakala.
Zrzek s pousmáním pokynul ke dveřím. "Tak pojď, zkusíme ji spolu najít."
Dívenka mroukla na souhlas, se širokým úsměvem zamávala Minhovi a s Henrym po pravici nadšeně odcupitala ven z auly.
Zdrcený Kyuhyun jen nevěřícně kroutil hlavou. "Tak takovou zradu jsem ještě nezažil."
Minho jej soucitně poplácal po rameni. "No jo, život občas umí být nesmírně krutý."
"Ehm, zdá se mi to, nebo si ze mě utahuješ?"
"Prosím? Jak bych si mohl utahovat z toho, že jsi na prášky, protože tě odmítla Zhoumiho pětiletá sestra?"
Černovláskovi zacukaly koutky. "Sarkasmus?"
Minho teatrálně zalapal do dechu. "Já a sarkastický? Nikdy!"
"Myslím, že tě žeru."
"Budu to brát jako kompliment," starší se smíchem pohodil svými tmavými vlasy. "A pokud mě teď omluvíš, půjdu se přivítat… se svou možnou budoucí rodinou," uculil se a ladným, téměř tanečním krokem zamířil k Zhouovým.
 


Komentáře

1 kulisek kulisek | 27. listopadu 2012 v 16:06 | Reagovat

:D:D Kyuhyuna vyfakovala Zhoumiho sestricka :D:D to ma za to, ze nenabaluje Yesunga! :-P hej, tak to s tim Hyunem a Minhem bude jeste hooodne zajimavy a uz se na to tesim :-D btw ze ti to ale trvalo :D na druhou stranu se pockat si vyplatilo :-) :D

2 Yuko. Vrah, co zabil Hitlera. Yuko. Vrah, co zabil Hitlera. | 28. listopadu 2012 v 9:15 | Reagovat

.....*Naprosto brutální pokerface.* Takhle se chovat ke Kyuhyunovi?! Pche! Včak počkej až si dočtu druhou část....Si počteš, sestro....x'D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
https://66.media.tumblr.com/18208d4cca68d18d735b395a1a7f90cb/046414a4c585ed31-cf/s500x750/102276c4849f89abef386357338535ea2f15f5cf.gifv

Obsah tohoto blogu je veskrze autorský.

Kdo chce kopírovat, nechť bezpodmínečně uvede zdroj!

아론곽

Animace a obrázky, jež nepatří k výtvorům mé maličkosti, pocházejí ze serverů DeviantART
a tumblr.