•Und part ni!xD *tak se kloubí dohromady němčina, angličtina a japonština!*•

"A do čí?" ušklíbl se vyšší černovlásek.
"Do Yesungové!" zakvílel Siwon a praštil hlavou o stůl. "My máme na zítřek úkol do teorie!"
"Jo. Z minulé středy. Neříkej, žes ho neudělal!"
"Hehe… Byl nabytý týden…"
"To není omluva."
"Sakra! Nemůžu za to, že nejsem šprt - teda génius. Zhoumi! Zvedej se!" zavelel Won. "Musíme do knihovny. Když začnem teď, ještě to stihnu!"
"Zapomeň."
"Zhoumi, zlato moje!"
"Nejsem tvoje zlato."
"Zhou Miiii!"
"Ne!"
Siwon našpulil pusu, vstal ze židle a přistoupil k posteli. Když to nejde po dobrém… "Už jsem ti říkal, jak moc se mi líbí tvoje boky, MiMi?" broukl a pohladil mladíka po jeho výrazně vystouplých pánevních kostech.
Zhoumi se prudce posadil a pleskl kamaráda přes ruce. "Jestli nechceš, abych tě nařkl ze sexuálního obtěžování, tak už tohle nikdy nezkoušej."
Won si mohl v duchu poblahopřát. Přesně takovou reakci potřeboval! "Ts! Hlavně, že když tě ošahává Kyuhyun, vůbec ti to nevadí," odfrkl rádoby uraženě. A jak škodolibě očekával, účinek téhle poznámky se dostavil okamžitě.
"Kyuhyun?" pronesl Minho záhrobním hlasem.
Mi se poněkud afektovaně zasmál. "Ale no tak, miláčku, přece bys mu nevěřil!"
"Pravda, nebylo to tak úplně přesné," podotknul Siwon k Minhovi a medově se usmál na Zhoumiho, "oni se ošahávají navzájem."
"Co to meleš?! Ty jsi fakt kretén, Siwone!" zaúpěl černovlasý. "Minho -!"
Tmavovlásek zlověstně přimhouřil své krásné čokoládové oči. "Má snad Kyuhyun nějaké fascinující kvality, které já postrádám?"
"Ne! Samozřejmě, že ne!" zakroutil Zhoumi zuřivě hlavou. Užuž se nadechoval k přesvědčování mladšího o jeho úchvatné dokonalosti a své bezvýhradné oddanosti, když jej Siwon chňapl pod paží a vytáhl z postele. "Nooo, vidím, že máte oba po náladě, takže -"
"To teda ne!" zavrčel Minho, popadl Miho za levý loket a stáhl jej zpátky.
"Ale jo! On," trhl Won s Zhoumim velice nešetrně znovu k sobě, "mi teď pomůže s úkolem a ty si to zatím můžeš jít vyřídit s Kyuhyunem."
"S Kyuem bych si nic nevyřizoval, ani kdybych je spolu načapal v posteli," odtušil bezbarvě tmavovlasý.
"Minho funguje na opačném principu," objasnil nechápajícímu Siwonovi Zhoumi. "Ten zamordovaný bych byl já, ne můj potenciální milenec."
"Správně, zlatíčko. Ale v jedné věci se mýlíš. Já bych tě nezabil. Kdepak," usmál se mladší temně, "já bych tě jen naprosto nefalšovaně vykastroval."
Zhoumi nasucho polkl, Siwon na svého bratrance zůstal ohromeně hledět. "A pak že já jsem děsivý."
"Pěkná blbost," přisvědčil Mi, načež zařval bolestí. "Sakra, Siwone, vykloubíš mi ruku!"
"Přestaň ničit cizí majetek!" osopil se na něj Minho.
"Já jsem tvůj majetek?" svraštil Zhoumi čelo.
"Jo, jsi! A ty ho pusť!"
"Ne! Tyran Yesung mě vykopne ze školy, jestli mu ten úkol neodevzdám!"
"To je tvůj problém!"
"Minho! Naval Zhoumiho!"
"Ani za nic!"
"Au!" sykl černovlásek, když s ním tentokrát nijak jemně škubl Minho. "Matinka by umřela štěstím, kdyby viděla, jak se tu o mě přetahují dva sexy Choiové," ušklíbl se pak.
"Zarytá yaoistka," neodpustil si Won.
Mi přikývl. "A vůbec se za to nestydí. Když si vzpomenu, jak jsem na půdě našel tu krabici plnou mang s touhle tématikou… kolik mi bylo? Šest?"
"Ha?! Neměl jsi z toho trauma?"
"Ne. Bylo to velice… inspirující."
"V šesti letech?!" vykulil Siwon oči. "Už se nedivím, že z tebe vyrostlo to, co z tebe vyrostlo!"
"To jakože yaoi mangy můžou za mou orientaci a genialitu?"
"I genialitu? No vidíš, to mě nenapadlo. Myslíš, že Kyuhyun je taky odkojený na yaoi?" opáčil Siwon otázkou.
"A Minho?" dodal Zhoumi a tázavě se na mladšího podíval.
"No, nevím, jak je to s genialitou, ale za mou orientaci prý může "špatný vliv chlapecké školy"," pokrčil Minho rameny. "A taky tvůj," broukl k Zhoumimu. "Ty totiž můžeš za všechno."
"To zní jako filozofie tvého otce."
"Správně. Filozofie, za niž ho máma zmlátila vařečkou."
"Z tvé mámy jde vážně občas strach."
"Ještě si stěžuj. Brání tě vlastním tělem. Už se ptala, kdy mě hodláš požádat o ruku."
"Anooo! A já vám půjdu za svědka!" zavýskl Siwon.
"Ne, za družičku."
"Minho, tvůj humor se začíná nebezpečně podobat tomu Yesungovu!" otřásl se Won. "Za to ti Zhoumiho ale opravdu seberu!"
"Opovaž se!"
Mi s naříkavým povzdechem svěsil hlavu. "Jestli se mnou budete dál takhle casnovat, budu mít ruce jako orangutan!"
"Pusť ho, Siwone! Nechci, aby měl ruce delší než nohy!"
Won se zamračil, avšak přece jen mladšímu ustoupil a uvolnil sevření kolem Miho paže. "Ale vypadalo by to hodně zajímavě…" zapřemýšlel. "Byl by to přinejmenším velice originální experiment…"
"Táhni, Satane! Nenechám tě udělat mi z MiMiho Frankensteina!"
"Hmm, no kdoví, co mě napadne, až se budu nudit v biologii…"
Tmavovlásek teatrálně zalapal do dechu, chytil svého přítele za rameno a otočil čelem k Siwonovi. "Zničil bys to nejúžasnější, co kdy Čína dala světu?!"
"Velkou čínskou zeď?" zamrkal Mi udiveně.
Na okamžik nastalo hrobové ticho. Ovšem jen do chvíle než se Siwon hurónsky rozchechtal a Minho se smíchy div nesložil z postele na podlahu. A Zhoumi už absolutně nechápal, která bije.
"Příště nás připrav předem, než z pusy vypustíš takovou zabijáckou poznámku," poprosil ho Won, hned jak se mu povedlo popadnout dech.
Mi přelétl očima z jednoho na druhého. Bezradný výraz v jeho tváři vystřídalo náhlé osvícení. Minho se na něj kouzelně usmál a přitulil se k jeho zádům. "Jsi tak sladký, když nemáš všechno perfektně pod kontrolou," zavrněl mu rozněžněle do ucha.
"Ten kompliment byl tak dalekosáhlý, že mě ani nenapadlo myslet si, že patří mně!" rozesmál se černovlásek.
"Jsi příliš skromný, miláčku…"
"Vy jste jak nechutně bezmezně zamilovaný siamský dvojčata!" zabědoval Siwon. "Vždyť spolu chodíte skoro rok, sakra! Není vám to už trochu trapný?"
Minho s Zhoumim nasadili ty připitomělé obličeje, jaké umí vyčarovat jen pár zamilovaných hrdliček. "Ne-e," odpověděli unisono.
Won obrátil oči v sloup, načež však se zoufalým výrazem padl na kolena. "MiMi, prosím tě! Bez tebe nemám šanci to zvládnout. Pomoz mi s tím úkolem! Prosím, prosím, PROSÍM!"
"No vida. Ono to jde," překřížil Mi ruce na prsou. Minho s lehkým ušklíbnutím přitakal.
Siwon nechápavě svraštil obočí. "He?"
"Stačilo poprosit," podal mu černovlasý prosté vysvětlení.
"Takže mi pomůžeš?"
"Jo. I když," mrkl na Minha, "jsme měli na večer trochu jiné plány…"
"Což tak nějak vede k otázce - jakým způsobem nám to hodláš vykompenzovat?" zeptal se mladší a upřel na Siwona významný pohled.
"Hm, co třeba… zítra je pátek, že? Takže, co kdybych slíbil, že sem zítra celý večer ani nepáchnu, abyste si mohli nerušeně užívat vaše sadomasochistické hrátky?"
"To nezní špatně… Co tomu říkáš, sadisto?" zazubil se Zhoumi na tmavovláska.
"Jsem pro, masochisto," opáčil Minho se smíchem.
"Ale mám podmínku!" vyhrkl Siwon. "Ať už budete provádět cokoli, obloukem se vyhnete mé posteli!"
•••
Onew tiše zaťukal na dveře a nakoukl do pokoje. Jeho tvář se rozzářila radostným úsměvem, když na něj blonďák zachumlaný pod peřinou upřel přívětivý, unavený pohled.
"Ahoj, broučku," pronesl něžně, posadil se na kraj postele a pohladil Keyho po vlasech. "Jak ti je?"
Mladší se zamrvil, poposunul se o kousek níž a položil si hlavu do Onewova klína. "Děkuju za večeři," špitl namísto odpovědi.
Brunet střelil očima k prázdnému talíři na stolku. Jedna z mála věcí, která byla při Keyově nynějším zdravotním stavu velmi potěšující - že mladík neztrácí chuť k jídlu.
"Pro tebe všechno," obdařil jej milujícím úsměvem a sklonil se, aby mu mohl vtisknout letmý polibek na čelo.
Key si tiše povzdechl. Tohle srdečné chování jeho přítele jemu samotnému ke zbavení se výčitek svědomí zrovna dvakrát nepomáhalo. Spíš naopak. Uvědomoval si, jak často a nečestně zneužívá Onewovy vlídné, téměř až naivní dobroty. Věděl, že by si mladík zasloužil mnohem milejší zacházení, než jakého se mu od něj dostávalo. A moc dobře si byl vědom toho, že tímhle svým dětinským rozmarem ("Mě na ošetřovnu nikdo nedostane!") jej uvrtal do vyčerpávající role jakési osobní ošetřovatelky. Jak byl za to všechno sám sobě občas protivný! Jenže co naplat? Povaha je povaha.
Potřásl hlavou, jako by se snažil odehnat provinilé myšlenky, vzal staršího mladíka za ruku a mazlivě se rty otřel o jeho dlaň.
Zprvu Keyovi vůbec nedošlo, že se děje něco… zvláštního. Bylo to tak samovolné, přirozené, tak instinktivní… Fascinovaně si prohlížel spleť modrých žil, líbezně prostupujících Onewovým zápěstím a každou buňkou vnímal, slyšel a cítil… cítil tu omamnou vůni lahodné, čerstvé krve proudící v mladíkově těle… a nenadále pocítil šílenou touhu - ne, potřebu ji ochutnat…
Proboha, co se to se mnou děje?! Blonďák zděšeně vykvikl a horečně odstrčil Onewovu ruku. Prudce se obrátil na druhý bok, stočil se do klubíčka a zabořil obličej do peřiny.
"Broučku, co se stalo?" vyhrkl starší udiveně a s ustaraným výrazem ve tváři jej lehce pohladil po rameni. "Keyi…?"
"Jdi pryč!"
Onew zmateně svraštil čelo. "Miláčku, co -?"
"VYPADNI ODSUD!" zaječel na něj blonďák plačtivým, nepřirozeně vysokým hlasem.
Brunetovou tváří prolétl bolestně ublížený výraz. Nějakou chvíli zůstal naprosto nehybný, pouze pronikavým, zádumčivým pohledem propaloval Keyova záda.
Z hrdla mladšího mladíka se vydral tichý, zoufalý vzlyk. "Jdi už!"
Onew semkl rty do úzké linky, zvedl se z postele a s pocitem řádné křivdy odkráčel bez jediného slova pryč z pokoje.
Jakmile se za ním zabouchly dveře, vyškrábal se Key z postele a dobelhal se do koupelny. I těch pár kroků bylo zatraceně vyčerpávajících. Svlažil si obličej studenou vodou, opřený o umyvadlo se snažil uklidnit svůj přerývaný dech a ignorovat ostrou, bodavou bolest, vystřelující pod žebry.
Zbláznil jsem se. Totálně mi přeskočilo.
Zvedl hlavu a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Nezdravě popelavá pleť, propadlé tváře, temné kruhy pod očima, rozšířené zornice… to vše jako celek vytvářelo jakýsi nezvyklý, téměř až dravčí půvab. A čím déle se na sebe díval, tím smířenější s oním nyní naprosto jasným faktem byl.
Krev. Potřebuju se napít lidské krve.


Úžasný
to čekání za ti stálo
na to, že Minho je normálně můj oblíbenec tady ho moc nemusím
ale jinak suprovej díl 