Konbanwa! Žiju, vážně. Vymýšlím, vážně. A kreslím, VÁŽNĚ a ještě vážněji! Možná někdo zaznamenal, že zmizel obrázek a článek ke Kaoru Yamashitovi. Jo, rozhodla jsme se, že si nebudu komplikovat život, Yamashitovi sice byli Yuuovi pěstouni, ale naprosto obyčejní a tudíž naprosto nepodstatní.xD
Tenhle obrázek spadá do třetí série Heartless. Na konci druhé série Dastiel pozřel Deathovu duši, aby mohl s nově nabytou silou uzemnit snahy Mila, Olivera, Katjy a Lulu (mimoto to udělal taky proto, aby nesebrali Deathovu duši jako první, na což se chystali). Poté bylo zapotřebí nějaký půlrok počkat, až bude duše znovu připravena navrátit se do těla. Jenže nikdo netušil, že další bůh si tohle všechno naplánoval a Deathovu prázdnou schránku "nakazil" esencí čistého Zla. Zatímco duše byla mimo tělo, Zlo si v těle hezky zakořenilo. Co víc, taková bytost "bez srdce" je pro to naprosto ideální...

"Do prkýnka!" zapištěla Lulu. Sice se vyhnula rampouchům, ale její špatný balanc napomohl tomu, že spadla na zadek.
"Tohle nemá cenu!" zařvala Katja na Akiyamu. "Jsou totálně pod jeho kontrolou. Tohle je válka! Buďto oni, nebo my!"
"Zmlkni!" zahřměl Yuu. "Žádná válka, žádní mrtví!"
Dastiel se temně uchechtl. "Na to jsi měl myslet dřív, než tvůj kámoš Milo zabil Blooda a Windy, Akiyamo!"
"Krucinál, Dastieli! Kolikrát ti mám vysvětlovat, že já to nebyl!" zavyl Milo zoufale.
"A kdo jiný asi zavolal tu pitomou jedovatou kytku, co?!"
"Ta kytka už je několik staletí mrtvá! Žádná už neexistuje! Nechápu, kde se tam vzala!"
"To stačí," zarazil Dastiela Misha. "Tím nikomu nepomůžete."
"Chtěl zabít i mého svěřence!" zasyčel Dastiel. "A skoro se mu to povedlo. Ice už se nikdy nezhmotní!"
"Tvého svěřence? Jsi bůh, ne anděl strážný. Uvědom si to konečně," spražil ho Kotowari pohledem.
"Vy jste někdy neuvěřitelně necitlivý, Kotowari-san," povzdechl si Makoto.
Misha uraženě otočil hlavu na druhou stranu a přeložil ruce na prsou.
"Co budeme dělat?" špitl Ageha a nedůvěřivě si nás prohlížel. Yuu jen bezradně zavrtěl hlavou.
Sevřel jsem rukojeť katany ještě pevněji. Přede mnou stála skupinka čtyř bohů, jeden démon, jeden Mrtvý Anděl a jedna lidská dívka. K Milovi, Katje ani Lulu mě nic nevázalo, kdyby zaútočili, neváhal bych je zabít. Juliette jsem však stále miloval. A co Ageha, Yuu a Mortem? Copak bych dokázal zabít své přátele? Dokázal bych to, ve jménu oddanosti vůči svému pánovi? Svému pánovi... Nenápadně jsem pohlédl na Deatha. Na jeho tváři se nezračilo vůbec nic. Byla jako vytesaná z kamene. Julie měla pravdu. Akiyama měl pravdu. Mortem měl pravdu. Nebyl to Death. Už to nebyl můj Death. Zase. A tentokrát nejen proto, že neměl srdce. Postavila se mezi nás další zeď.
Náhle, naprosto nečekaně, vykročil vpřed. Natáhl před sebe ruce, v nichž se se zábleskem objevila jeho kosa smrti. Dastiel, Misha, Makoto a Reim jako na povel zaujali bojové pozice.
Akiyama na mě upřel zuřivý pohled.
"Copak to nevidíš?! Oni jsou Deathovy loutky!"
"A Death-san je loutka někoho dalšího," vydal ze sebe Mortem přiškrceně.
"Cože?" obrátili se na něj Ageha a Juliette nechápavě. Lulu, Katja a Milo jen překvapeně zvedli obočí.
"No samozřejmě," zamumlal Yuu. "Proč mi to nedošlo dřív?"
Mort kývl. "Není to samovolné. Death se neobrátil ke Zlu. Někdo ho ke Zlu dotlačil."
"Ke Zlu?" polkl jsem naprázdno.
Mortem se na mě smutně usmál. "Ty jsi celou dobu věděl, že je něco špatně, jenže jsi neměl žádný důkaz, který by tě o správnosti tvé intuice přesvědčil, že? Proto jsi se držel slibu oddanosti, který jsi mu dal. Jsi skvělý ochránce, vážně."
"Copak vy nějaký důkaz máte?" pokusil jsem se o poslední vzdor.
"Jistěže," povytáhl Akiyama obočí. "A můžu ti ho ukázat. Teda snad."
Než jsem stačil něco odvětit, prořízl vzduch Deathův nezvykle ostrý hlas. "Nechápu, o čem to mluvíš, Yuu. Jaké Zlo?"
Juliette zamračeně zakroutila hlavou. "Proč lže?"
"Možná, že nelže. Třeba o tom sám neví," zamyslel se Mortem.
"Nani?" vyjekl Ageha. "Jak o tom může nevědět?"
"Pokud v něm Zlo bylo už tehdy, když mu Dastiel-san vrátil duši, nemusel vůbec zaregistrovat, že je nakažený."
"Pravděpodobně. No, teď jen doufejme, že jsem schopný bůh slunce a dovedu vyvolat i sílu čistého Světla," ušklíbl se Akiyama. Pak rozhodně švihl rukou a vykouzlil ze slunečního paprsku svou hůl.
Hůl se rozzářila jasným bílým světlem a Yuu s ní máchl proti Deathovi. Zářivá bílá energie ho neodhodila ani mu nijak neublížila. Prostě prošla skrz něj a zmizela.
Chvilku trvalo než mé oči překonaly to oslepení z takového náporu světla. Zamžoural jsem směrem, kde stál Death - a spadla mi čelist. Bělmo jeho očí zčernalo. Zlatý kříž na jeho krku zčernal. Byl tak nádherný a děsivý zároveň, až mi přeběhl mráz po zádech.
Sám však nevypadal, že by si všiml nějaké změny. A stejně tak ti čtyři, Misha, Makoto, Dastiel, a dokonce ani můj bratr.
"Tak už nás chápeš?" promluvil Akiyama po chvíli. "My mu chceme jen pomoct. Nějak ho z toho dostat."
Sklopil jsem hlavu a zavřel oči. Vybavil se mi ten včerejší moment, ta Deathova slova: "Slib mi, že vždycky uděláš to, co je pro mě nejlepší."
Rozhodl jsem se. Jediný bleskový krok a stál jsem na straně, proti které jsem zbrojil.
Jsem zrádce. Zradil jsem svého pána. Bolestně mě bodlo u srdce.


Fakt super